Články / Sloupky/Blogy

Slovácká epopej III. – Kontemplace i bestialita

Slovácká epopej III. – Kontemplace i bestialita

Jakub Šíma, Michal Smrčina | Články / Sloupky/Blogy | 04.08.2017

Stranou vyšlapaných festivalových cest, spektákl dalšího dne nabídla nádražní restaurace ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Vydá-li se festivalový poutník směrem přes řeku Moravu, může narazit i na místní utajenou sakrální památku, vystavěnou v hrdém postapo slohu beton/sklo. Na první pohled ji nezasvěcený pozorovatel identifikuje jako megalomanský pomník JZD Slušovice, až při pohledu zblízka odhalí svůj skutečný rozměr.

Odpolední projekce sci-fi-noir Smrtihlav (Dark City) je zaplněná. Všichni se chtějí skrýt do mrazivé dystopie, když už ne do jen jemně vychlazeného sálu Slováckého divadla. Film, který ke své škodě až příliš rychle předběhl Matrix, ale styčných ploch s dalšími díly a motivy si nese více. Letos slaví dvacet let existence, a přestože efekty a vizuální stránka mohly zestárnout, koherentní děj a hutná atmosféra ho drží nad vodou. Ponurým vizím dystopického města sekunduje secesní, architektonická melanž, měnící se každou noc v souladu s dějem a původním cyklem příběhu. Vyznění jen občas narušují zbytečnosti, jako například letící sinavá master-race v dlouhých kožených kabátech městem. Pokud bych uměl takzvaně „ladit“ realitu jako oni, udělám to vkusněji.

Dark City je jedním těch filmů, kteří dokáží působit geniálním a poněkud trapným dojmem zároveň. Způsob, jakým je lidská rasa konfrontována s vymírající populací mimozemšťanů, je v mnohém novátorský, ale zároveň se nedokáže vymanit z béčkového odéru, místy možná až přílišné teatrálnosti a hrdiny, na jehož místě vycítili sourozenci Wachowští v Matrixu o rok později správně spíše Keanu Reevese než poněkud toporného Rufuse Sewella.

Krátký prostřih a znovu usedáme do sedadel Slováckého divadla, tentokrát na Andreje Rubleva, Tarkovského epos, historickou fresku, úvahu nad rolí umělce. Během natáčení Rubleva si údajně Tarkovský uvědomil, co je rolí režiséra a jak by on sám k filmu jako médiu chtěl přistupovat. Na pozadí bahno, déšť a sníh, historické události se střídají s malými i většími životními osudy prolínající se z průzkumem zákoutí umělcovi duše a jeho tázání po smyslu pozemského osudu. Výrazných momentů je celá řada, ale z celku utkví síla individuální vůle v extrémních podmínkách ruského středověku a z produkčního hlediska nadchne výprava, která je nejen velkorysá, ale také působivá. Po třech hodinách v horkém letním odpoledni jsem ze sálu sice odcházel značně opocen, ale také s několika náměty na přemýšlení. K němu totiž Tarkovského filmy obecně vyzývají více než dost.


Spanilá jízda ruským středověkem trvala dlouho. Hodně dlouho. Vplynout do děje tak jiného si žádalo svůj čas, ale odměnou bylo skutečně velké vyprávění. Pátrání po fundamentu středověkého světonázoru tak necháme třeba známé Gurevičově knize, zde šlo o živou fresku, kde ale život a tápání umělce sloužilo spíše jako rámec. S naivitou dětského pohledu i oné historické etapy spojovala bezbřehou krutost, upřímnost víry, splín hledání, zároveň zvládala vzbudit pousmání. A také pořád pršelo.

Na programu už zůstal jen snímek Zvrácený (český překlad originální název Irréversible značně deformuje) mistra provokace, extremisty a experimentátora Gaspara Noého. Zvrácený je další z jeho řady filmových jízd, která systematicky pracuje s divákem, který se ocitá v defenzivě, nedokáže odtrhnout pohled od plátna, snímek nechává působit v jeho naturalistické expresivitě, zatímco myšlenky nechává na později. Vizuální, sluchový a veškerý další zážitek nenechává příliš prostoru pro interpretaci během sledování, šok, brutalita, obscénnost a mimo jiné hluboký zvuk, jaký se ozývá během zemětřesení a jež má u diváků vyvolávat pocit značně fyzického nepohodlí. Právě ona systematičnost při práci s divákem po projekci přináší otázku, nakolik je za snímkem možné hledat skutečný požitek anebo se jedná jen o jeden velký experiment. Oboje může být správně.

Myšlenky jsem po zhlédnutí Irréversible nechal na později, ale ve větším počtu nepřišly. Zobrazované výjevy jsou nepopiratelně bestiální, příběh vyprávěn dynamicky a neotřele. Kamera chvíli vytáčí piruety v trajektorii blouznivého hmyzu, v další chirurgicky přesně řeže. Pověstný dunivý zvuk diváka vtlačí do sedačky a sevře útroby. Francouzské reálie noční můry plné toho nejšpinavějšího, na co při procházce noční Paříží chcete i nechcete narazit. Chcete spíše přežít. To se paradoxně divákovi filmu daří vcelku dobře. Přes vše jmenované film zanechává zlou pachuť, šedé myšlenky, ale zůstává spíše experimentem. Posouvat limity neznamená vždy bytostně otřást, šokovat.

Info

42. Letní filmová škola
28. července - 6. srpna 2017
www.lfs.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Top 5 Brutal Assault 2024

redakce 13.08.2024

Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.

Šejkr #136: Rutina nevadí

Michal Pařízek 09.08.2024

Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...

Šejkr #135: Post Vintage

Michal Pařízek 26.07.2024

Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace