Klára Šajtarová | Články / Recenze | 23.07.2024
Dvě slova – Gouge Away. Mnozí si je automaticky asociují s písní Pixies, pro americkou hardcore punkovou komunitu nabírají ale tato slova úplně jiný význam. Jedná se o pětičlennou partu z Floridy, která se vymanila ze škatulky DIY garážové kapely a vnáší do punku prvky noise rocku a altrocku 90. let. Velkou inspirací jsou jim Nirvana, Fugazi a právě Pixies.
Pandemie uložila kapelu k téměř šestiletému spánku. A jelikož touha tvořit je silná emoce, tak nezbývalo nic jiného, než se probudit z divokého snu do ještě divočejší reality – a že se vyspali do růžova. Posluchače, mezi kterými už tradovaly zvěsti o rozpadu, totiž překvapili novou deskou s názvem Deep Sage. Překvapivý je i nový zvuk, který je výrazně ovlivněn grungem a shoegazem – aby taky ne, když se o nahrávání postarali Jeremy Bolm z Touché Amoré a Jack Shirley, který produkuje Deafheaven. Organická produkce je právě jedním z hlavních aspektů, který toto album odlišuje od předchozích nahrávek Dies (2016) a Burnt Sugar (2018). Hlas zpěvačky Christiny Michelle není v tomto případě pohřben pod nánosy zkreslených kytar, ale vystupuje do popředí v mnohem čistější a dynamičtější podobě. Nicméně fanoušci se nemusí obávat, že by přišli o vokály s ostrými odlesky, které jsou pro kapelu typické. Texty jsou stále syrové, ale tentokrát doplněné o více introspekce a hloubky. Christina se nebojí vyjádřit své osobní prožitky a pocity. Ačkoliv žádné velké poetičnosti se posluchač nedočká a neustálé opakování frází se jednoduše oposlouchá – tak už to ostatně u kapel tohoto rázu bývá. Hlavní je chytlavá melodie.
Stuck in a Dream je ideální otvírák, úderně vykresluje esenci alba. „God, I just want to wake up,“ křičí hypnoticky Michelle, ačkoliv procitnutí během několika dalších desítek minut zcela jistě nepřijde. Titulním songem Deep Sage provází melodická linka baskytaristy Tylera Forsyntha a budí představu divoce tančícího publika uprostřed malého undergroundového prostoru typu pražské Eternie. Overwatering patří k jemnější momentům, které vytvářejí napětí a připravují půdu pro části s větší intenzitou. O tu se starají bicí Thomase Cantwella a kytary Micka Forda a Dylana Downeyho. Skladba tematizuje rozpad vztahu kvůli absenci hranic: „I wanted to give my love, clumsily poured too much.“ Závěrečná Dallas kapelu osvobozuje od hardcorových nálepek, zasněné atmosférické vokály občas dokonce omyjí vody dream popu. Sladká tečka.
Deep Sage předznamenává osvěžující pocit klidu, který s sebou přináší soustředění se na přítomný okamžik. Nenechat se zastrašit budoucností nebo spoutat minulostí a vnímat pouze to, co se děje teď a tady. Dokud nedozní poslední tóny.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
Kryštof Kočtář 15.08.2024
Skladby samy mají strukturu jemně rozkolísaných záchvěvů, které dohromady připomínají obraz plynoucí čáry života.
Mária Karľaková 15.08.2024
Kniha je naozaj výnimočná osobná spoveď. Je intímna, plná pocitov, myšlienok, postrehov, otázok z dospievania jedného dievčaťa.
Dušan Šuster 02.08.2024
Rýchlik to veru nie je. Kilometre ubiehajú pomaly – Donato stanovil tempo okolo 110 bpm, čo je o poznanie menej než trend v súčasnom techne – a basový bubon má…
Šimon Žáček 31.07.2024
Ostře kritizovat konzumní společnost dokázala již několikrát, což mnohdy vedlo i k mezinárodnímu úspěchu – zejména v případě oscarového Parazita či megahitu Hra na oliheň.
Matej Žofčín 06.07.2024
Ich štúdiové albumy síce nedosiahli u kritikov obrovského obdivu, to sa ale nedá povedať o ich živých vystúpeniach.