Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 05.10.2017
Steven Wilson se dal na pop, tedy na pop v intencích hudby, kterou tento progrockový věrozvěst už dobré tři dekády předkládá posluchačům: hudby neselankovité, inteligentní, s bohatým vnitřním životem. A To the Bone je nejpřístupnější deska, kterou Wilson dosud natočil. Náznaky jsme mohli zaznamenat už na jeho loňském minialbu 4 1/2 – celkové zpřístupnění výrazu na úkor oživování progresivního rocku sedmdesátých let à la King Crimson, větší důraz na melodiku, příklon k písničkám o délce kolem čtyř minut.
To the Bone navazuje tam, kde 4 1/2 skončilo, a dobře využívá albového formátu, který na prostoru šedesáti minut nabízí. Wilson ví, jak písně poskládat za sebe a přirozeně tak vtáhnout posluchače od chytlavých skladeb s rádiovými parametry (Nowhere Now) přes temnější, v hardrockový háv zabalené kousky (The Same Asylum As Before) až ke kompozicím, kterým dodává nervní atmosféru tepající elektronika. Tento vývoj je průběžný, podíl elektroniky postupně narůstá, deska od úvodní nevázanosti postupně těžkne a vtahuje do svých osidel.
Wilson měl už od dob nyní spících Porcupine Tree úžasnou schopnost vstřebávat spoustu hudebních vlivů a takřka vizionářsky je hladce spojovat do jednoduchého, přesto velmi sofistikovaného celku. Daří se mu to i na To the Bone. Ba co víc, je zde skutečně svůj: bez domovské kapely, sparing partnera typu Aviva Geffena i přiznané opory v hudbě, na které vyrůstal.
Steven Wilson - To the Bone (Caroline, 2017)
www.stevenwilsonhq.com/sw/recordings/to-the-bone
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).