Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 05.10.2017
Steven Wilson se dal na pop, tedy na pop v intencích hudby, kterou tento progrockový věrozvěst už dobré tři dekády předkládá posluchačům: hudby neselankovité, inteligentní, s bohatým vnitřním životem. A To the Bone je nejpřístupnější deska, kterou Wilson dosud natočil. Náznaky jsme mohli zaznamenat už na jeho loňském minialbu 4 1/2 – celkové zpřístupnění výrazu na úkor oživování progresivního rocku sedmdesátých let à la King Crimson, větší důraz na melodiku, příklon k písničkám o délce kolem čtyř minut.
To the Bone navazuje tam, kde 4 1/2 skončilo, a dobře využívá albového formátu, který na prostoru šedesáti minut nabízí. Wilson ví, jak písně poskládat za sebe a přirozeně tak vtáhnout posluchače od chytlavých skladeb s rádiovými parametry (Nowhere Now) přes temnější, v hardrockový háv zabalené kousky (The Same Asylum As Before) až ke kompozicím, kterým dodává nervní atmosféru tepající elektronika. Tento vývoj je průběžný, podíl elektroniky postupně narůstá, deska od úvodní nevázanosti postupně těžkne a vtahuje do svých osidel.
Wilson měl už od dob nyní spících Porcupine Tree úžasnou schopnost vstřebávat spoustu hudebních vlivů a takřka vizionářsky je hladce spojovat do jednoduchého, přesto velmi sofistikovaného celku. Daří se mu to i na To the Bone. Ba co víc, je zde skutečně svůj: bez domovské kapely, sparing partnera typu Aviva Geffena i přiznané opory v hudbě, na které vyrůstal.
Steven Wilson - To the Bone (Caroline, 2017)
www.stevenwilsonhq.com/sw/recordings/to-the-bone
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.
