Články / Recenze

Steven Wilson nejpřístupnější

Steven Wilson nejpřístupnější

Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 05.10.2017

OHODNOŤTE DESKU

Steven Wilson se dal na pop, tedy na pop v intencích hudby, kterou tento progrockový věrozvěst už dobré tři dekády předkládá posluchačům: hudby neselankovité, inteligentní, s bohatým vnitřním životem. A To the Bone je nejpřístupnější deska, kterou Wilson dosud natočil. Náznaky jsme mohli zaznamenat už na jeho loňském minialbu 4 1/2 – celkové zpřístupnění výrazu na úkor oživování progresivního rocku sedmdesátých let à la King Crimson, větší důraz na melodiku, příklon k písničkám o délce kolem čtyř minut.


To the Bone navazuje tam, kde 4 1/2 skončilo, a dobře využívá albového formátu, který na prostoru šedesáti minut nabízí. Wilson ví, jak písně poskládat za sebe a přirozeně tak vtáhnout posluchače od chytlavých skladeb s rádiovými parametry (Nowhere Now) přes temnější, v hardrockový háv zabalené kousky (The Same Asylum As Before) až ke kompozicím, kterým dodává nervní atmosféru tepající elektronika. Tento vývoj je průběžný, podíl elektroniky postupně narůstá, deska od úvodní nevázanosti postupně těžkne a vtahuje do svých osidel.

Wilson měl už od dob nyní spících Porcupine Tree úžasnou schopnost vstřebávat spoustu hudebních vlivů a takřka vizionářsky je hladce spojovat do jednoduchého, přesto velmi sofistikovaného celku. Daří se mu to i na To the Bone. Ba co víc, je zde skutečně svůj: bez domovské kapely, sparing partnera typu Aviva Geffena i přiznané opory v hudbě, na které vyrůstal.

Info

Steven Wilson - To the Bone (Caroline, 2017)
www.stevenwilsonhq.com/sw/recordings/to-the-bone

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace