Jakub Koumar | Články / Recenze | 31.12.2014
"Existuje 387,44 milionů mil tištěných obvodů v tenounkých vrstvách, které vyplňují můj celek. Jestliže se slovo nenávist vrylo na každý nanoangstróm těchto stovek milionů, nebude to rovno jedné miliardtině té nenávisti, kterou cítím k lidem v této mikrochvíli. Nenávist. Nenávist."
Stejně hrozivý jako nenávist superpočítače AM z povídky Nemám ústa a musím křičet od Harlana Ellisona, u které se mimochodem Agromaniac inspiroval, umí být i zvuk jeho desky. Asi by vás to ani nenapadlo, když vezmete v úvahu, že je z osmdesáti procent vytvořena z lidského hlasu. Jenže tyhle hlasivky nekřičí. Jen hrčí, chraptí a donekonečna kvílí v bláhové naději, že jim někdo někdy porozumí.
Přitom se utápějí v obskurním ruchu a v makabrózních beatech a beznadějně tápou v bezvýchodném protáčení desky, kterou zbožštěný stroj jako psychopatický DJ protáčí dokola a dokola, čímž ozvučuje ten nejdepresivnější teátr s rolí pro jediného herce. Ten bloumá skrze temná soukolí do pustých industriálních hal, kde se šourá nekonečným prostorem. Momenty, kdy z kostnatých rytmů vykračuje do dark ambientu jsou zajímavé a příjemně křiklavé. Průměrná stopáž jim ale nedává čas na rozvinutí, načež působí poněkud uměle.
Dávají ale odpočinout jinak vymazleným zvukům. Ty jsou proschlé jako suchá hlína nadskakující při beatech, kvílivé jako umírající velryba rezonující v prorezlém rádiu. Chrčivé jako rozdupaný hrtan a plné glitche od zákeřně chladných superpočítačů ze sci-fi sedmdesátých let. Vše se točí okolo vodící linky. Smyčky, kolem nichž poletuje prach zvířený vlněním lidského hlasu a prouděním elektřiny do mozku počítače. Nekonečný duet dvou bytostí uvězněných v pekle svých osobností.
Závěr je poklidnější. Jako by se do příběhu otiskl i pohled zvenčí, trocha soucitu do tápání. Je to ale spíše klam. Falešná iluze, že celý příběh má nějaký vyšší smysl. Není tu žádné poselství, jen aktuální stav. Prožitek. Chvíle střetnutí dvou protikladných struktur, stojících proti sobě. AM je album, které končí podivnou katarzí. Povznese vás, pouze pokud přijmete jeho beznaděj. Jeho zvuk nejde jen pod kůži, ale až do morku kostí. Nebo toho, co z nich zbylo.
The Agromaniac – AM (Ressonus Records, 2014)
www.ressonus.bandcamp.com/album/am
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.