ScreamJay | Články / Reporty | 07.05.2015
Kotel lásky, kšilty dozadu a rock'n'roll s knírem. U Torche je takovou nepsanou jistotou, že dostanete přesně to, pro co si přijdete. Nikdo neodešel s prázdnou, všem bylo po zásluze naděleno. Ostatně letošní novinka Restarter víceméně smazala hranici mezi syrovostí a surovostí, která naživo polyká posluchače s bezprecedentní autenticitou. Nedávná strahovská zastávka Stevea Brookse s Floor vyvolala (alespoň, co se ohlasů vůkol týče) rozpaky, u téhle štace jsem s propoceným tričkem naopak počítal.
Argonaut, to bylo rande naslepo. Třešně pomalu odkvetly, jarní dusno bylo stejně opojné jako svazující a už po několika minutách mi jejich vystoupení v kontextu celého večera dávalo smysl. Jistě, celá ta poctivá energie, zarputilá, nikoliv urputná, šla do vlažných, takže samotný účinek šlapal na půl plynu, přesto sympatický otvírák. Tohle ostatně poznáte tehdy, když kapela hraje poslední song a vy máte pocit, že začali sotva před pěti minutami.
Torche si s muzikou nedělají těžkou hlavu, i když jí umí mimořádně obtěžkat. Na Sedmičce máte do stropu tak dva metry deset, ale americká čtveřice vám hned na úvod připomene, kde má tenhle klub podlahu. Do vlažných jdou i úvodní songy počínaje Pirañou, teprve až s aktuální hitovkou Minions, se kterou začátkem roku lákali na novinku Restarter, se to strahovské "blízko" mezi kapelou a publikem konečně prohloubí. Definitivně podléhám až s trojicí songů z našlapané desky Harmonicraft, kterým dominuje punkrocková pecka Kicking. Ale i kdyby čistě instrumentálně, Torche tenhle večer fungovali bezezbytku, sem tam nějaký ten nenucený vtípek. Jediné překvapení večera bylo, že mnohem lépe fungovaly těžkotonážní, hutné pasáže, kterým šli fanoušci vyloženě na ruku, namísto svižných vypalováků, u kterých počítáte s tím, že vás na malém prostoru strhnou. Lehko na bojišti, těžko na tanečním parketu. A tak je to dobře.
Upřímně, Torche nejsou kapelou typu Converge, kam se jdete vyloženě obětovat, kde necháte tělo i duši. Tady si spíš jen berete, a to tak, že prvoplánově. Teprve až když se ohlédnete, zjistíte, jak silné to vlastně bylo. Z nové desky zaznělo pět kousků, zbytek byl příjemně namíchán napříč diskografií a celý večer završil přídavek v podobě Annihilation Affair který symbolicky stvrdil dojem, že tíha v tomto případě stmelovala a povznášela.
Torche (us) + Argonaut
4. 5. 2015 007 Klub Strahov, Praha
foto © martinezz
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.