Tom Morello angažovaný i přesvědčivý

„Tato nahrávka představuje umělce různých žánrů, etnik, věkových skupin a pohlaví – a má být jejich společným prohlášením v těchto velmi děsivých časech,“ říká Tom Morello a definuje svoje současné snažení, které rovněž mělo za úkol zmapovat stav hudebních alternativ a jejich propojením se pokusit o nový globální žánr. Tematicky pak jde o příběhy lidí snažících se bojovat za sociální spravedlnost, příběhy, které mají směřovat ke spravedlivější a humánnější budoucnosti nás všech. Možná to zní až příliš utopicky, ale Morello o něco takového různými prostředky usiloval vlastně vždy.

Od úvodní těžkotonážní roznětky Battle Sirens (podpořené nekompromisní elektronikou Knife Party) je jasné, že Tom Morello tentokrát nezvolil folkrockovou polohu jako na svém sólovém debutu The Fabled City z roku 2011. Jeho současný protestní sound se blíží daleko víc k mateřským Rage Against the Machine a v duchu zmíněného konceptu je rovněž prosycen taneční elektronikou či současným hip hopem. Samotná pilotní skladba je sice pouze instrumentální, zvukově však asi nejvýstižněji demonstruje propojení všech zmiňovaných žánrů do jakési „programové“ hymny.

Morello na albu poprvé uplatnil producentský přístup, a tak v každé skladbě figuruje jiný interpret či hudebník. Ve We Don't Need You představuje otrkaného mladého rappera Vica Mensu, jehož text se dotýká konspirační teorie o útoku z 11. září pod taktovkou americké vlády, která si tak uzurpovala plnou moc nad kontrolou svých obyvatel. V dalším singlu Rabbit's Revenge se objeví i rapová legenda Killer Mike a jeho flow řádně rozpálí mikrofon, když vypráví o policejním násilí proti obyvatelům černé pleti, které je v USA stále na denním pořádku, i přes deklaraci o rasové rovnoprávnosti. Následuje zakuklená rapperka Leikeli47, jež popisuje příběh uprchlíka putujícího přes poušť za novým osudem. V závěrečné Lead Poisoning vypomohlo i wutangklanovské duo GZA + RZA, které vyzývá k občanské neposlušnosti vůči přituhující vládnoucí moci. A to je jen pár jmen z dobré dvacítky spolupracovníků.

Album sice může zpočátku působit žánrově roztříštěně, není však těžké propadnout jeho eklektismu, interpretační pestrosti a naléhavosti sdělení. The Atlas Underground je extraktem současné hudby kříženým s Morellovou emblematicky funkově kvílivou kytarou, naroubovanou na angažované poselství. The Atlas Underground je tak důkazem, že sociální a politická témata v umění nemusí být pózou, ale i snahou o autentickou výpověď.