Shaqualyck | Články / Reporty | 12.03.2014
Ostravský Plan B je útulná špeluňka a plakát sliboval pět zajímavých jmen. Příjezd po půl deváté se sice ukázal být naivně předčasným, ale s „Radkem“ na čepu a roztodivným osazenstvem na baru nešlo o nic, co by člověku mělo kazit náladu. Spěchat nebylo kam, lidi se trousili jen pozvolna. Vlezné odstupňoval pořadatel do tří dobrovolných kategorií a každou příslušnici něžného pohlaví navíc obdaroval listem papíru s nakreslenou květinou, prý k MDŽ. Milé.
Skoromístním Zapalmne (Frýdek-Místek) se na scénu moc nechtělo. Nedivím se, před poloprázdnou hospodou se hraje blbě a kapacitní možnosti skýtaly ještě před půl desátou značné rezervy. Temná, skoro až magická kytara se smyčcem (!) a spoustou krabiček, k tomu démonická básnířka s xylofonem upevněným na basách od lahváčů a navrch rozházená hromada papírů s texty. Soustředěnému projevu nescházela naléhavost, nasupená šamanka recitovala procítěně, chvílemi téměř křičela své „pornokomické“ šansony o „lobotomickém koitu“. Uštěpačný chlapík na baru se dožadoval něčeho veselého, zvukař se věnoval fotbálku a okolní opilecký halas vytvářel zvukům z pódia nepříjemně rušivou protiváhu. Ani Patti Smith nezačínala v CBGB idylicky.
„Tak my jsme Leto a jdeme na to.“ Na tuhle dvojici z Olomouce jsem byl obzvlášť zvědavý, naštěstí jim patálie s natankovanou naftou do benzínového motoru přivodila jen menší zpoždění. Bosse a sekretářku jsem si zamiloval a paralelní projekt Indoše a Palmy se nakonec vybarvil jako víc než jen pouhá kratochvilná bokovka, byť je na koncertech zpočátku provázela smůla. Od vydání splitka s l'homme approximatif (ano, Orel z Planet) udělala tahle svérázná dvojka naživo velký skok dopředu. Výrazně mocnější zvuk, sebejistý projev. Bezmála orchestrální kytarová ekvilibristika připomněla Radima Hladíka, klávesky se pustily do synťákově laděných vod, kterými ve svých filmech v 80. letech s oblibou křižoval sám John Carpenter. Konečně se pod pódium dostavila alespoň hrstka nadšenců, i když šlo převážně o členy dalších kapel. Nejvíc zapařil družný bezdomovec v modré péřovce.
Chvíli na to už se hlásilo o slovo duo táborských separatistů z Nod Nod, vystupující pod značkou Kall. Veroničin hlas, neuvěřitelně jasný a silný, obklopoval magický závoj Davidovy kytarové symfonie. Poblikávající pedalboard budil úctu a zvuk byl přímo úměrný počtu mašinek. I přes technické problémy a několikeré zapískání (muž za pultem skutečně neměl svůj den) byl výsledný dojem intenzivní a evokoval domácí ekvivalent slavných The Kills. Křepčícího bezdomovce doplnila na několik songů rozměrná snědá žena s cigaretou. Lehce bizarní figurky v sobě našly zalíbení a podmanily si parket, z druhého konce podniku se občas ozval spokojený štěkot.
Atmosférické zaklínače Kall vystřídali Odeur de Bejbiš. Partnerská dvojice tvořená něžnou Odeur de Violettes a bubeníkem z Murky Ajar si nejprve postavila na dece pod pódiem svou vlastní stage a ve složení kytara plus bicí, resp. kytara plus kytara představila skočný, punkrockový set říznutý postgrungeovou garáží. Bejbišovo páčo lítalo ze strany na stranu, Odeur vřískala od srdce a od plic, jen sem tam kmitla nevraživým pohledem. Tady se ale na nějakou tu notu nehledí. Lidí měli sice nejvíc, i tak byla návštěva na sobotu večer ostudná. Marius Konvoj příště, došla energie.
Zapalmne + Leto + Kall + Odeur de Bejbiš + Marius Konvoj
8. 3. 2014, Plan B, Ostrava
foto © Andrea Petrovičová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.