Anna Pleslová | Články / Recenze | 26.03.2015
Awolnation dělali už od začátku dost "schizofrenní" hudbu. Songy typu cukr a bič - jednou úplná romantika, a pak hned tvrdý rock, písně plné kontrastů. To se děje i na nové desce, jen v extrémech obou pólů. Topíme se v tahavé cukrové vatě a rány bičem se ozvou jen sporadicky, skoro jako Fifty Shades of Grey v kině - ze vzrušujícího sexu zůstala jen nudná uhlazená romantika.
Frontman Aaron Bruno řekl, že nová nahrávka bude mnohem syrovější. To určitě je, vyniká zpěv, počet nástrojů je často omezený na minimum. Tohle bohužel funguje jen v několika písních, hlavně v úvodní Run, minimalistickém noisy kousu s trochou piána. Ostatní zní, jako kdyby Petr Skoumal složil hudbu pro děti, ale chtěl tam dostat i trochu alternativy. “I think the next record will be a little more raw, and a little more aggro, and a little stranger, but still have the nursery-rhyme feel of melody, because that’s the only way I know how to write.” Já si říkala, že to připomíná písničky z Kouzelné školky.
Jestli na debutu Bruno ještě balancoval na hraně kýče, tady už přes ni spadl. Naprostou většinu skladeb ani nemáte možnost poslouchat, protože celou dobu přemýšlíte, jestli to opravdu myslí vážně; taky mě napadlo, jestli to nejsou dema. Téměř vše působí nahozeným, nedodělaným dojmem, jediné, co funguje a kde se neztratila jejich živočišnost a zábavnost, jsou rychlejší kousky jako singl Hollow Moon, Kooksareeverywhere!!!! nebo Windows.
Mají nadšené klávesy à la ABBA a do toho až teatrálně muzikálový hlas plus tvrdé bicí a kytary. Jasně, není to žádné velké umění, je to jako když jdete na Matějskou. Připadáte si tam trochu trapně, ale nakonec štěstím pláčete řasenku. Na desce najdete nejtvrdší skladby Awolnation vůbec, v některých místech téměř metalové nebo rapové, skoro jako by si před dokončením nahrávání řekli: "A teď všechno vezmeme a uděláme to ještě drsnější, nebo jemnější." A tak se vytratil i zbytek jakékoliv příjemnější alternativy.
Run je buď pohádka, nebo thriller, hodný, nebo zlý. Takhle to ale nefunguje, to je americký film. Skutečnost je mnohem rozmanitější, a přístupnější.
Awolnation – Run (Red Bull Records, 2015)
www.awolnationmusic.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.