Milan Bátor | Články / Recenze | 30.08.2017
Akustické duo Emozpěv skládá písně plné ponuré melancholie, zklamání, ale i touhy tříbit své myšlenky a nepoddat se marnosti. Devět písní, které ji tvoří, si jsou podobné jako vejce vejci.
Písně kytaristy Ondřeje Vratislava Vyšehradského a basáka Martina Drahoňovského fungují v hudební rovině jen částečně. Zpěv Vyšehradského připomíná Jaromíra Švejdíka i Milana Cajse, což je spíše pochvala. Má příjemnou, charismatickou barvu hlasu, potíž je v tom, že zpívá – kromě jediné výjimky – vše naprosto stejně.
Hebké bolesti jsou druhou studiovou nahrávkou, která vznikala tentokrát pod producentským dohledem Borise Carloffa. Ovlivnil zvuk, který měl album povznést nad klidnou hladinu ospalého folku, přesto zní většina písní melodicky i rytmem podobně. To sice vyvolává nenucený dojem, současně po chvíli jeden neví, ve které písni se právě nachází. Songy začínají splývat, aranže jsou ospale neprudérní a o nějaké energii nemůže být řeč.
Po textové stránce (výhradním autorem Vyšehradský) to slušně rozbalí, ale ve výsledku se zamotají do frází a rozmělní se v banalitách. Většina písní se vynořuje z ticha a snaží se podat nástin podobných příběhů a situací. Řada z nich však má vratkou kostru. Osobní prožitky vztahů kolabují na přehnané melancholii i občasné sebestřednosti Vyšehradského, který v textové rovině nedává druhé polovičce šanci, natož prostor k vyjádření.
Hebké bolesti nepotvrdily to, co si předsevzaly. Oxymóron se zadrhnul, jak textově, tak hudebně. Mělo jich být hmatatelně víc. Bolestí i hebkého.
Emozpěv – Hebké bolesti (Tranzistor, 2016)
www.emozpev.bandcamp.com/album/hebk-bolesti
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
