Veronika Miksová | Články / Reporty | 18.12.2015
Jak dobrý může být večírek, který skrývá nepřiznané rande a předehru k rozchodu, co vám jen stěží projde? Svobodná volba je iluze pro bezcitné. A jinak? Jinak Edita a Lukáš pořádali po jisté odmlce letos poslední ze svých bytových dýchánků pod taktovkou Bez bot. Tentokrát pozvali osobitého irského folkového písničkáře Rhoba Cunninghama, který vypadá, že neumí do pěti počítat, ale zároveň si libuje v předsmrtných esejích Bertranda Russella (Wait Until the Sun Grows Cold). Zhruba před týdnem dokončil Cunningham v Paříži své zatím poslední album Where You Call Home, které by vás nemělo zajímat jen proto, že jeho koupí přispějete na vánoční dárek pro jeho neteř a synovce. Pokud máte rádi Damiena Rice nebo Glena Hansarda, vězte, že se inspirují možná právě zde.
Večer byl fatální, polévka na nás zase nezbyla, přestože jsme dorazili až moc brzy, přinesli ceněný vzorek cukroví a připalovali cigaretu téměř bezdomovci (bránil se), co nás na ulici žádal o přesdržku. Vůbec to nevadilo. A Rhob Cunningham? Milý kluk od vedle s hláskem tenčím než konipásek svíral v hrsti srdce mladičkých romantiků a romantiček hltajících každý tón. Kdo by se nechtěl zasnít pod jmelím za svitu žároviček? Jen pohleďte! Nechtěla bych mluvit o originalitě, spíš pasují slova jako křehkost, okouzlující melodičnost a zajímavé texty. To vše v přátelské, intimní, místy tklivé atmosféře. An Eachtra Tosaigh zpívaná v irské gaelštině nakonec přikovala i domnělé cyniky.
Pouze zatracení rozvedenci vykřikovali ironické poznámky, rozlévali víno v pruzích a hledali štěstí na zakázaných územích, na místech, kde pravdivá odpověď na otázku, kolikrát lze v mezeře mezi postelemi ztratit gumičku do vlasů působí nadbytečně. Na život inspirovaný láskou a provázený znalostí (B. Russell).
Rhob Cunningham (irl)
15. 12. 2015, U Edity doma v Holešovicích, Praha
foto © Edita Kubištová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
