Michal Pařízek | Články / Recenze | 11.05.2013
První sólové album někdejšího kytaristy The Smiths, po třiceti letech na scéně. Dlouho očekávaná kolekce dává jasně zapomenout na jakékoli myšlenky ohledně návratu The Smiths, jak Marr, tak i Morrissey je ostatně pravidelně smetou ze stolu a zbylých dvou se nikdo na nic neptá. The Messenger je jasným důkazem Marrova talentu, to, čím pomohl na albech The The, Electronic nebo v poslední době Modest Mouse či The Cribs konečně využívá k vlastnímu prospěchu. Jasný autorský rukopis, přehledně vystavěné písničky s hitovými ambicemi a anglická atmosféra. Jak napsat jednoduše vypadající, samozřejmou a chytlavou písničku v deseti minutách by mohl vyučovat. Ozvěny Smiths jsou pochopitelně cítit, stejně jako možná trochu překvapivá příbuznost s jiným ostrovním bardem, Paulem Wellerem.
Úvodní The Right Thing Right, pak European Me, Lockdown nebo Sun & Moon – kytarové vypalovačky v rychlém tempu s jasně zapamatovatelnými refrény, které jsou Marrovým trademarkem. V nich ještě není tak zřejmé, co se dostává na povrch v pomalejších skladbách, dojem, který s každým dalším poslechem narůstá – Johnny Marr není zpěvák. Jeho civilní a střídmý projev sice neurazí, ale bohužel výtečné skladby nedostává na úroveň, jakou by si zasloužily. Johnny Marr zůstává Johnnym Marrem; Morrissey, Bernard Sumner (Electronic) nebo Matt Johnson (The The) se z něj nestali. Právě pro tyhle tři napsal své nejlepší melodie a oni je dokázali skvěle interpretovat. Tohle ale v případě jeho prvního sólového alba postrádáme. The Messenger zůstává skvělým albem kytaristy, který umí napsat vynikající písničky, jenže mu znatelně chybí zpěvák.
Johnny Marr – The Messenger (Warner Bros., 2013)
www.johnny-marr.com
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).