Články / Recenze

Postapokalyptický artwork Atoms for Peace

Postapokalyptický artwork Atoms for Peace

Zelenej | Články / Recenze | 05.03.2013

Podle Thoma Yorka je Atoms for Peace projekt. Neví, co to přesně je a co bude dál, dlouho ani neměl název. Na co taky. Yorke jen svolal pět kamarádů, aby s ním živě hráli jeho sólo debut The Eraser (2006). Když se ale sejdou kamarádi Thom Yorke z Radiohead, producent Nigel Godrich (Radiohead, Ultraísta), Flea z Red Hot Chili Peppers (basa) a Joey Waronker z R.E.M. (bicí), může se tomu Yorke bránit jak chce, ale je to super skupina. Nebo aspoň super projekt.

Loni v září (fakt už je to 6 měsíců?) zveřejnil label XL Recordings na youtube Default. Bez varování tu byl přede mnou singl Atoms for Peace a v závěsu oficiální web, složený z postapokalyptického artworku Stanleyho Dondwooda (The Eraser artwork vol. 2) a podobně postapokalyptické táhlé melodie v pozadí. Později zjistím, že je to podkres ze skladby Amok. Poslouchala jsem Default a přemýšlela. Chytlavá melodie, energie, parádní klávesy. V hlavě se mi honily dvě myšlenky. Buď je to předzvěst sakra dobrého alba, nebo je to hit, který už nic jiného z debutu Atoms for Peace nepřekoná. Což se stalo v Yorkově případě přesně 0,00x. Takže stříhám metr, těším se na Amok...

Únor. Je to tady, stream celého alba. Napsala bych, že zní jako The Eraser. Jenže nezní. Patří k sobě, Amok jako by navazoval na The Eraser, gradoval, ale je jiný. Syntetizér. Falsetto. Echo. Syntetizér. Mimozemšťani. Amok. Roky se smiřuju s tím, že Yorke si prostě dělá, co chce. Je to pochopitelný vývoj. Kdo sleduje Yorkovu cestu hudebním světem, není překvapený. Chce se bavit. A tančit. Víc než kdy jindy. ,,I'm getting older, I just want to have fun, enjoy doing it.“ Thom už dávno není hromádka neštěstí, což většina hudebních magazínů nestihla za posledních 15 let zaznamenat. V The King of Limbs dal najevo, jakým směrem se chce ubírat a že nechystá zpátečku. Teď ale dostal mnohem víc prostoru a nemusí se ohlížet na ostatní členy skupiny. Kytary se objevují jen zřídka a nejvytíženější je Nigel, který stojí za mixážním pultem.

Uvažuju, proč byl singlem #1 zrovna Default, když je Amok vše, jen ne „default“. Nejzajímavější track je asi Ingenue. Podivná smyčka syntetizéru zní, jako kdyby se Thom přehmátl, ale je to jeden z nejlepších momentů desky. Další výrazný bod je Judge, Jury and Executioner, který už známe z dřívějších koncertů Atoms for Peace. Kombinace beatů, kytary a Thomova jak-to-sakra-dělá zpěvu. Podobně je tomu u Stuck Together Pieces a Reverse Running. Zkuste poslouchat bez hnutí. Amok končí stejnojmennou písní, vokál ,,To run amok run amok run amok“ se ztrácí v beatech. Přepadne vás melancholie a dojde vám, že přes všechen tanec jsou vaše dojmy stejně temné jako artwork a přes veškerý posun je to Thom Yorke a vždycky bude. A to je dobře.

Syntetizér. Falsetto. Echo. Syntetizér.

Info

Atoms For Peace – Amok (XL Recordings, 2013)
http://atomsforpeace.info

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace