Jakub Hudák | Články / Recenze | 09.03.2013
Vzpomínám si, jak jsem poprvé slyšel Paint It Black od Rolling Stones, abych potom zjistil, že ten zvláštní bzučivý zvuk kytary produkuje ve skutečnosti sitár. Indická hudba a orientální stupnice si od té doby zajistily stálou pozici v zásobě témbrů a melodií západní hudební tvorby – například Michael Karoli přisuzoval zvláštnost svého hraní právě zájmu o východní hudební tradici. Potom se není čemu divit, že člověk, který hrál s The Brian Jonestown Massacre a The Black Angels, inkorporuje do svého vlastního hudebního projektu zrovna indickou hudbu.
Rishi Dhir, zakladatel kapely Elephant Stone, se k indické bollywoodské hudbě dostal přes své velmi muzikální rodiče, a proto ho můžeme slyšet jako hostujícího hráče na sitár v nahrávkách The Brian Jonestown Massacre – zároveň ho však jeho bratr vystavil poslechu kapel jako Beatles, Rolling Stones a Who, a proto ho na většině dnešních fotek vidíme ne se sitárem, ale s basou Rickenbacker, na níž má nálepku hinduistického znaku Om. Název Elephant Stone vychází jak z titulu jedné písně od Stone Roses, tak z označení pro sošku hinduistického boha Ganéši.
Od alba, které nese název totožný s názvem kapely, jsem čekal manifest hudebního programu, ale při poslechu se spíš zdá, že svůj zvuk stále hledají. Deska nabízí deset víceméně pop-rockových skladeb s výrazně vzestupnou kvalitou, jež zpočátku jen nuancovaně reflektují acidrockové inspirace a kulminují v osmapůlminutové The Sea of Your Mind, jednoznačně největším zážitku z celé desky.
První čtyři skladby nutí vzpomenout na R.E.M. a kdybych je slyšel znít z rádia, asi bych si jich ani nevšiml – snad kromě fuzzových náznaků v Setting Sun. Vokály připomínají zpěv Loua Barlowa, když hrál ve Folk Implosion, a jsou celkem obyčejné; v Hold Onto Yr Soul se dokonce objeví i sborové „ooh“, podkreslující vrchní hlas, a to už skutečně váhám, jestli je to opravdu ten samý člověk, který nahrával s droneovými Black Angels. A Silent Moment s hrdelními vokály mě přesvědčila že ano a kromě drobného zklamání jménem Love the Sinner, Hate the Sin, které vše vrací do popových vod, jsem až do konce desky naprosto spokojený.
Těžko říct, co na základě eponymního alba soudit o budoucnosti kapely, nevěřím, že by měli našlápnuto k tomu, aby výrazně ovlivnili hudební scénu – vše, co předvádí, jsme už někde viděli. Zbývá snad jen doufat, že si napříště vyberou mezi R.E.M. se sitárem nebo experimentálností, jakou předvedli v Sally Go Round the Sun, a že si zvolí správně.
Elephant Stone – Elephant Stone (Hidden Pony, 2013)
www.elephantstonemusic.com
foto © Bowen Stead
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.