Jakub Gruss | Články / Recenze | 24.01.2013
Když řeknu, že mí oblíbení interpreti dost často vydávají alba na podzim, není to jenom odhad či snůška dohadů, ale takřka pravidlo. A netýká se to zdaleka jenom adorovaných hudebníků, tento trend můžeme sledovat napříč hudební scénou.
Neo-šansonová dáma s charismatickým hlasem, pro kterou není nic svaté, ani spolupráce s Current 93, Coil či Nurse With Wound, se tentokrát podílela autorsky na nové desce State of Grace s další osobou, která jí může obstojně konkurovat jak ve svérázu, tak osobním kouzlu. Své totiž řekl i Baby Dee, a tak pupen na společné snítce budil už od prvních zpráv očekávání netušených rozměrů. Nelze odolat ani společnosti hostů a přátel, kterým vévodí zvučné jméno Bonnieho Prince Billyho. Ten si jen tak mimochodem střihl s malou Annie půvabný duet, ale nepředbíhejme. Komorní spolupráce jemného saxofonu s všudypřítomným klavírem, ale i hutného cella a dalších instrumentů, přináší vyváženou a náladovou kombinaci precizních odpočinkových zážitků. Sem tam se mihne sžíravý kabaretní sarkasmus podložený autorčiným hlasem a hle, záhy je vystřídán jemnými, hladivě kolébavými party. Bezbolestné přechody a prosmýknutí mezi proutím stylů a pocitů evokují krajkovou, takřka klasickou poetiku zaniklého století. Může se o nás pokoušet pocit nostalgického klišé, ale je to pocit milý a hravý. Největší sílu, rafinovanou a dokonale ženskou, má zmíněný duet State of Grace, který nejenže odpovídá názvu desky, ale dočkáme se ho hned dvakrát. To když se ho ujme Baby Dee, aby ukázal rub téhle silné skladby. Či snad líc.
Je poněkud vedlejší, zda si libujete v anglickém čaji s mlékem nebo se mu úzkostlivě vyhýbáte, každopádně ostrovní střih americké umělkyni náramně sluší a dokáže vás přesvědčit, že to není jenom jeden z jejích uměleckých rozmarů. A že těm hudebním tvarům schází k dokonalosti pramálo. Možná Antony nebo David Tibet. Možná někdo jiný, ale třeba je to takové, jaké to má být. Nezávislé, osobité, zapomenuté mimo ono neúprosné „teď“. Pokud začínáte mít dojem, že si málo povídáte se svým zaprášeným porcelánovým servisem, je načase postavit na čaj a vyzvat někoho k tanci. Třeba sebe.
Little Annie, Baby Dee – State of Grace (Tin Angel Records, 2012)
www.littleanxietyannie.wordpress.com
www.babydee.org
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.