Nové hvězdy americké nezávislé scény? (DVA: Nipomo)

Odvěká touha českých kapel vyrovnat se zahraničním vzorům končila v minulosti povětšinou úsměvně – světovost totiž nespočívá v bezmyšlenkovitém kopírování zahraničních trendů, ale v nalezení ryze originálního přístupu k vlastní tvorbě a vymezení se vůči zástupu zaměnitelných formací. Právě manželé Jan a Bára Kratochvílovi bezezbytku naplňují výše zmíněnou definici osobitým žánrovým koktejlem indie popu, freak folku, lidové hudby, kabaretu a současné elektroniky. V roce 2008 nejprve přišli s debutem Fonók označovaným za folklór neexistujících národů, aby o dva roky později navázali popem neexistujících rádií, a nyní se poprvé vydávají probádat naši pozemskou realitu, byť prostřednictvím hravé optiky mimozemských průzkumníků, kteří přistáli nedaleko amerického městečka Nipomo.

Angažmá u zámořského labelu Northern Spy nemohlo být lépe načasováno – odkazy na americké reálie se skýtají doslova na každém kroku, zvukovou paletu ozvláštňují terénní nahrávky Tichého oceánu a vymyšlený fiktivní jazyk se opatrně přibližuje běžné angličtině. Již titulní skladba Nipomo připomene za pomoci omlácené drhnoucí kytary dusot koňských kopyt řítících se po vyprahlých pláních - stačí jenom zavřít oči a nechat se unášet. Pilotní singl Mulatu se sice na chvíli odvrací stranou od vytyčeného směru, když vzdává působivý hold etiopskému jazzmanovi Mulatu Astatkemu, zdánlivě veselá taneční skladba však skrývá životní zoufalství - vše podtrhuje znepokojivý animovaný klip od Jaromíra Plachého, tvůrce oceňované počítačové hry Botanicula. Zvukové experimenty o chvíli později pokračují zašifrovanou zprávou marsovského vozítka Curisioty (No Survi), která nezapře inspiraci ambientním downtempem Boards of Canada.

Naštěstí nechybí ani pověstná dětská hravost zosobněná bohatou paletou roztodivných hudebních nástrojů a samplů ve skladbách Surfi, Zoppe nebo Vampira. Vymyšlený jazyk dvojice zpívaný s animální bezprostředností je stále univerzálně srozumitelný všem posluchačům bez ohledu na zeměpisný původ, jako by se v člověku probouzely vzpomínky na pradávné rituální tance našich předků. Vzývaná světovost mírumilovně koexistuje s českými kořeny a DVA nadále zůstávají spíše zanícenými kutily z chalupy na okraji lesa než profesionálními studiovými mágy typu Animal Collective. Oproti minulosti jednotlivé písně fungují i nezávisle na kontextu alba a disponují silnými hitovými proporcemi - závěrečná hymna Vespering neskutečně dojímá mrazivou krásou a bez přehánění se může rovnat tvorbě takových velikánů jako Sigur Rós nebo Björk.

DVA natočili po všech stránkách dotaženou desku, která je rovným dílem experimentální jako přístupná, a s nezbytnou dávkou štěstí skončí Nipomo nejenom v tuzemských výročních žebříčcích nejlepších alb.