Jakub Šíma | Články / Recenze | 12.05.2014
Orion je průkopník tuzemské rapové scény, a tak se od něj neočekává posouvání hranic. V rámci sólové tvorby se až nyní zbavil podvědomé potřeby naplňovat něčí očekávání. Je to pouze můj dojem, ale Noční vidění působí, jako by přestal brát ohled na názory ostatních a začal dělat, co umí a co považuje za správné. Vždy měl dostatečný nadhled, aby si dokázal udělat srandu sám ze sebe, ale občas jako by ho potlačoval, protože si to žádají pravidla rapové hry. To všechno se zdá být pryč.
Dojem, že se smířil sám se sebou, z nového materiálu ještě nedělá výborné album. Výborným albem ani není, ale rozhodně je dobré. Orion je pořád lopata a v textech nejčastěji narazíte na alkohol, párty a podobně, v tomhle se nic nezměnilo. Dobře je, že chybí snaha o otcovskou radu a moudra, která občas zněla příliš uměle. Chybět ale nemohou některá klišé. Ta se ohlašují už v úvodním tracku Nuly, kde i když se rapuje „Nuly, číslo jedna je Ori“, je zřejmé, že se jedná spíše o zažitou proklamaci než snahu dokazovat svou výjimečnost. Pártycentrismus má hlavní slovo, ovšem ve stopách jako Čára, cígo, drink nebo Zkus chodit v mejch botách se objevuje odvrácená strana mejdanů a bilancování neudržitelnosti tohohle životního stylu. Rozjívené projížďky po barech jsou reflektovány, ne oslavovány. Výjimkou je skladba Imrvere Liquere, ale ani ta není čistou oslavou noční nesmrtelnosti. Solidní storytelling Ori předvádí v tracku Kurvy, chlast a chlebíčky, prozrazujícím nezbytnou a nažitou pouliční zkušenost, jeden z nejlepších zářezů na desce.
V Já bych chtěl mít swag se vtipně poukazuje na rozdíl, který vyvstal mezi starou a mladou generací rapových posluchačů. Téma má nadhled, vtipnou slokou přispěl i Hugo Toxxx. V Egotripu sice může otravovat omílání úvodní fráze, ale celkově lze říci, že se desku podařilo udržet na hraně klišé. Navíc v Egotripu naložil i James Cole, jehož hláška „Doufaj, že se nevokoukaj“ míří v lokálním kontextu přímo na komoru. A když Ori rapuje: „Naučil jsem všechny rapovat o hovně,“ víte, že má nejen pravdu, ale zároveň licenci pokračovat. Ať vás to baví nebo ne. Příjemným překvapením je hostující Refew, který je po mnoha letech novou akvizicí Bigg Boss labelu. Naděje budí solidní technická vyspělost, ale především to, že má hlavu na správném místě a vedle rapu zvládne i zpěv. Je pravda, že hosté mají tendenci Oriona zastiňovat, ale to není nic nového. Otázka „Čí je to vlastně album?“ se tím neklade.
Noční vidění rezignuje na naplňování cizích očekávání, což se zdá být jeho největší předností. Rezignuje na ustavené kategorie, přesto se do nich vejde, jelikož jednou Vorel, pořád Vorel. Ona argumentačně špatně uchopitelná nenucenost dokáže otevírat trhliny, ve kterých se skrývá pocit autentičnosti a důstojnosti. Trhliny, které nebyly vždy samozřejmé.
Orion – Noční vidění, Bigg Boss, 2014
http://biggboss.cz
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.