Po celé egyptské zemi se bude rozléhat veliký křik (Exodus: Gods & Kings)

Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem…

Ridley Scott se po skromných, komorních projektech (Konzultant, Prometheus) vrací na půdu gigantických střetů, kde se cítí jako doma. Russela Crowa vyměnil za Christiana Balea (Noe nemůže být zároveň Mojžíš) a hrdě vstoupil na území egyptské říše s úmyslem seslat na ni znovu biblických sedm ran. Knize Exodus však tiskne svůj režisérský rukopis plný ohromných bitev a hrdinných proslovů s osudovým nádechem. Realizmus, i jakési politické zrcadlo dnešní doby, lze propašovat i do snímku čerpajících z Bible. Proto je téměř prost nadpřirozeného mystična i okázalých slov a gest. Vše je věcné, vše je vysvětlitelné. I ten trademarkový přechod Rudého moře.

Hospodina neznám a Izraele nepropustím!

Hudební složku dostal na starost španělský skladatel Alberto Iglesias (Tinker Tailor Soldier Spy), ale jeho tematicky bohatá kompozice se režisérovi úplně nezdála. Scott, který neměl problém odmítnout (dvakrát!) hudbu legendárního Jerryho Goldsmithe (Alien a Legend), zavolal starého známého Harryho Gregsona-Williamse (Kingdom of Heaven), aby trochu vypomohl. Výsledný mix tak využívá nápadů a zvukových textur od Iglesiase, za především akčního dolaďování od Gregsona-Williamse. Nemohlo to dopadnout lépe.

Mojžíš vztáhl ruku k nebi. Tu nastala po celé egyptské zemi tma tmoucí a trvala po tři dny.

Silná smyčcová kompozice vydatně podpořená žesti a chorály dokonale naplňuje potřeby ohromného hollywoodského blockbusteru. Výběr nástrojů samozřejmě evokuje Střední východ, ať už jde o dechy nebo struny (hlavně v první části), ale v průběhu nahrávky se nenápadně překlápí k hudebním nástrojům „biblickým“. Schizofrenní přístup mezi těmito vlivy dokonale reflektuje ducha snímku, kde se Mojžíš mění (pod vlivem Božím/nebo za to mohl kámen?) z usedlíka v náboženského fanatika. Biblická rovina silně čerpá z Desatera přikázání Elmera Bernsteina nebo Ben-Hura a pramení z ní hluboký duchovní základ, který se u takového typu filmu očekává. Na hlavní téma (Exodus) musí posluchač počkat až do šestnácté skladby, kdy dochází k přeměně z vyhnance a pasáčka koz zpět na válečníka - tentokrát v roli osvoboditele (nebo zrádce své adoptivní rodiny, i tak se na tuto přeměnu dá nahlížet). Skrze srdceryvné housle a vážné vokály, podpořené žesti zcela proměněnými v ponuré finále, lze vidět vnitřní boj, který stojí za konečným osvobozením Izraelitů. Sedm ran egyptských zpočátku podbarvují silné žestě a chóry s rychlými smyčci. Tiché plochy smrti a temných úvah posléze doplňuje drnkání strun. Zmiňovaná pomoc Harryho Gregsona-Williamse se dotkla jak akčních pasáží, tak i romantické linie Mojžíše a jeho manželky Sipory na harfu a flétny. Akci kraluje kus (Tsunami), kterým probublává konflikt dvou bratrů, střídání biblických a egyptských prvků gradující skrze žestě, chóry a smyčce. Nádherná a vzrušující skladba fungující nezávisle na obraze.

Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin.

Přes obavy ze skladatelských škatulat jde přinejmenším o další ukázku toho, že Ridley Scott si hudební složku dokáže pohlídat, když chce. Pomalu budovaná kompozice, která se posluchači odmění silným finále, patří k tomu nejlepšímu, co závěr roku 2014 nabídl. Etnické textury a silné akční sekvence nejen výborně slouží filmu, ale nabízí zážitek i při samotném poslechu.