Na nitkách… (Avengers: Age of Ultron)

Když porazíte nepřítele na hlavu, vytvořte si nového… Tým nejmocnějších hrdinů světa zametá zbytky zločinné Hydry pod koberec fiktivní země ve východní Evropě a zároveň si na sebe plete bič, když Tony Stark pokračuje v pokusech o vytvoření umělého vědomí, které má spasit svět před zlem z tajného sektoru v neznámém vesmíru. Program Ultron původně navržený pro ochranu planety se vymyká kontrole a jeho plán na záchranu Země je prostý - zničit lidstvo, aby planetu mohl osídlit nový, k přírodě šetrnější druh.

Oproti původní mdlé a tematicky hubené kompozici Alana Silvestriho k prvním Avengers se Věku Ultrona chopil akční mág Brian Tyler, který má krom oficiální marvelovské znělky na svědomí hudbu k Iron Manovi 3 a druhému Thorovi. Aby toho nebylo málo, přibralo vedení ještě skladatelskou legendu Dannyho Elfmana, který si potřeboval spravit chuť po bondage-spanking romanci 50 odstínů šedi.

Hudební paleta je o poznání větší a díky opětovnému angažování Briana Tylera slyšíme známá témata Iron Mana i Thora, stejně tak klasický Silvestriho motiv Avengers (ten Tyler skvěle míchá s vlastním rytmičtějším stylem) a kapitána Ameriky plus dosud nezhudebněné postavy (Ultron a Vision) dostávají svůj kabátek. Ultronův hrozivý pětinotý motiv je ve své podstatě smyčcovým ostinatem, Vision je pak symbolizován chórem, ale základ je vyloženě Ultronův. Brian Tyler umí goldsmithovsky burácející kompozici dokonale prodat a skrze žestě a smyčce dodává obrazu potřebnou přidanou hodnotu. Podobně jako film se dá i samotná hudba v drtivé většině kategorizovat jako zábavný akční bordel, ve kterém není místo na delší nosné linie, ale pokusit se o něco takového s tolika postavami asi není v lidských silách. Tyler ze sebe ovšem vydává maximum a orchestrálně chorálová kompozice šlape až překvapivě dobře a rozhodně lépe než například poslední Tylerův zářez v sérii Rychle a zběsile. Ohromné žesťové fanfáry i apokalyptické perkuse střídají díky světovému měřítku etnicitu jako ponožky. Africké tribal bubny nebo japonské taiko do podbarvování mohutných akčních scén v korejském Soulu nebo africké Wakandě skvěle zapadají a klasickým tématům přidávají koření lehkou rukou.

Ve chvíli, kdy pohlaváři Marvelu ve spolupráci s Tylerem vnesli do svých filmů jakousi hudební kontinuitu, se toto bratrství rozpadlo a velká část původní hudby byla odmítnuta a nahrazena Elfmanovými zlepšováky. Nezbývá než vyčkat, jak se to podepíše na hudební paletě jak příštího Thora, tak i posledních dvou (?) Avengers. Elfmanova hudba na albu zabírá asi půl hodiny s centrálním hudebním nápadem představeným ve skladbě Heroes (pochodové hrdinské téma staví na Silvestriho původní kompozici pro Avengers) a motivem, který smrdí americkým venkovem a je využitý v klidnějších pasážích u bezpečného domu.

Po poslechové rovině je album sympatickým akčním nářezem, ale podobně jako u celého snímku malinko přeplácaným. Ne všechny postavy dostanou dostatečný prostor a hudebně jsme na tom ještě střídměji. Týmovky prostě nemohou strhnout koncepčně, a tak sekají anonymní akci jak Baťa cvičky, s trochou štěstí odbočí do emocionálně vyhrocených scén a hrdinských ržání. Díky Tylerově snaze se podařilo využít témat alespoň některých hlavních postav a doufejme, že se jich Marvelovky budou držet i nadále. Byla by škoda ztratit to málo na nitkách se houpající identity, která Mstitelům ještě hudebně zůstala.