Zelenej | Články / Recenze | 28.06.2013
Je to teprve asi rok od vyplutí Valtari a já se opět poddávám zbrusu novým Sigur Rós. První poslech Valtari si pamatuji přesně – nahlas, subwoofer, znova a znova. To všechno je stejné, až na to, že teď si připadám o dost drsnější. V rámci hudby má sedmé studiové album Kveikur nezaměnitelný a ihned rozpoznatelný styl Sigur Rós, ale v rámci jejich diskografie je to změna. Není závratná – opět čekejte ambientní, ocelové zvuky a cinkoty, smyčec stále dráždí struny kytary. ,,We kind of wanted to go a little bit back to basics, have it a little bit moodier and darker. And now that Kjartan left the band and there's three of us left, we had to try different things, be more experimental, and work more on a computer.(...) It's also a little wake-up call. It kind of kicks your ass.“
Už první tóny nalajnují agresivní atmosféru, po které s občasnými zastávkami dosurfujete až do konce, po přestávce se zas můžete topit v bubnech a kopáku. Jistě, dokud bude stát u mikrofonu Jónsi s hlasem vypůjčeným od boha, křehký nádech se bude držet písní jako stín. Zpěv už ale není výrazným tahákem jako u Valtari, tady se vokály spíš rozplývají ve změti bubnů, kytar a ruchů, čímž působí jako další hudební nástroj. Až lynchovský reverse vokálu na začátku i konci písně Yfirbod přidává na atmosféře a podtrhuje inspirační toky, které si Sigur Rós určili – Buñuelův Andaluský pes, motýli, blesky... I artwork upozorňuje, že nejslavnější islandská trojice se ubírá spíš k Inni než k Heimě. Po postrockových výbuších, občas popřených Jónsiho falzetem, doznívají rozpálené nástroje ve své vlastní zuřivosti. Sem tam probleskne hřmící noise a zaduní hluboká basa. Nejjásavější je pak asi singl Isjaki s chytlavým refrénem a typickým houkáním.
Že Sigur Rós prořídli a klávesák Kjartan odešel, neznamená naštěstí konec pro klávesy. Jestli chcete „rozjuchanou“ Hoppípollu, pusťte si raději Takk, pokud jste ale propadli albu Kveikur, poslední track, instrumentální Var, zapadne přesně tam, kam má. Var zakončuje Kveikur jako vánek po prudké bouři.
Těžko říct, co se posledních pár měsíců ve „vítězné růži“ dělo. Jako by zašli o moc dál, než chtěli, pak vycouvali a snaží se rozpomenout na své postrockovější začátky, nálady a o co jim vlastně v hudbě šlo. Nemyslím si, že o Sigur Rós napíšu kdy něco špatného. Hrají si to svoje bez ohledu na zbytek světa a vždycky je to senzace, přičemž asi jediný a přirozený vývoj představují změny nálady a směru. Vše na svém místě.
Sigur Rós – Kveikur (XL Recordings, 2013)
www.sigur-ros.co.uk
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?