Jakub Koumar | Články / Recenze | 05.10.2019
Jednou z věcí, díky níž kapela Mueran Humanos vyniká, je mistrné přenášení pocitů bez ohledu na (ne)možnost porozumět slovům. Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej. Zpěvačka a hráčka na Moog a další syntezátory Carmen Burguessová s baskytaristou Tomasem Nochteffem zatím ještě nepronikli do širšího povědomí, ale s nejnovější deskou Hospital Lullabies si hlasitě říkají o pozornost.
Pro Mueran Humanos je příznačná elektrizující psychedelie a práce se syntezátory připomínající elektroakustickou avantgardu šedesátých let šmrncnutou industrialem a spoustou baskytarových efektů s postpunkovým drivem i nadhledem. Roztikaný, hutný rytmus a hluboký basový vibe nezřídka vyvolávají dojem techno transu a dokáží se ztrácet v nekonečných zvukových krajinách. Skladby mají syrovou slupku, na omak se tváří nepřívětivě, a čím ráznější zvuky a tempo využívají, tím křiklavější zanechávají dojem. Ale pozor, excentrická hudba obaluje malebné písničkářské nitro.
Úvodní skladba Vestido (přímo navazující na Epilog z předchozí desky Miseress) začíná zvolna, ale gradace a samply ji na závěr prohlubují a připravují půdu na syrovou, skřípavou a industrial připomínající Los Problemas del Futuro protkanou spíš jen útržky než celými melodiemi. V následující Alien se přidávají kosmické zvuky synťáků a skladba eskaluje experimentálním kvílením.
Mueran Humanos mají rádi kontrasty, a proto se nezdráhají zvukovou říznost rozbít něžnou, EDM/popově laděnou skladbou Detrás de Una Flor, v níž hlas Burguessové zní andělsky konejšivě. Hned v další písni Guardián de Piedra si berou podobný hudební základ, ale vydávají se jinou cestou. Zpěvu se ujímá Nochteff, ostré, neučesané, až ruchové samply zmateně přebíhají jeden přes druhý a mění se v neforemnou, zvukovou hmotu plnou omamného skřípotu a neodolatelné svíravosti. Donekonečna opakující se pokřivené smyčka v Cuando una persona común se eleva zase stihne na ploše dvou minut vykreslit zcela klaustrofobní atmosféru.
Na závěr si kapela nechává očistnou, nebeskou, ale i tíživou skladbu La Gente Gris. Píseň, v níž poprvé vedle španělštiny zaznívá angličtina. Zhudebněná báseň Love in the Asylum od velšského básníka Dylana Thomase kombinuje ambientní témbr s minimalistickými ozvěnami, jazyky se proplétají mezi sebou, až v nich zůstávají srozumitelné jen pocity. Hudba se plynule kolébá a z ní se odpařuje hlas, zanechávající za sebou dojem naprostého duševního a mentálního klidu.
K novému albu natočila Burguessová i groteskní, hororově surreálný film, s inspirací ve found footage, béčkové estetice, lo-fi okultismu i tabuizovaném, nedospělém erotičnu schovaném v záběrech na nahotu spíš intimní než sexuální. Snímek lemuje hudbu a zrcadlí texty plné schizofrenních pocitů, paranoi i nikdy neodcházejících vnitřních démonů. Mueran Humanos ale nejsou depresivní, spíš existenciální. Jejich trochu děsivá a nesrozumitelná realita jde ruku v ruce s neodolatelností a lidskou touhou. Skladby zní krutě, ale zároveň extaticky. Smutně a zároveň s největší vášní k životu. K tomu, aby byl člověk šťastný, nepotřebuje naději.
Mueran Humanos – Hospital Lullabies (Cinema Paradiso, 2019)
bandcamp kapely
Živě:
Mueran Humanos (arg)
19. 10. 2019 20:00
Underdogs´, Praha
fb událost
foto © Pilar Gost
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).