Uprostřed božského aroma (HTRK)

„Sami můžete být kdekoliv, ale osamělost ve městě má specifickou příchuť, protože jste obklopeni milióny lidí. Možná si pomyslíte, že je to paradox městského života. Všude je množství jiných lidských bytostí, ale přesto jejich obyčejná fyzická přítomnost nestačí na rozptýlení pocitu vnitřní izolace.“ Britská spisovatelka a literární kritička Olivia Laing ve své knize Město osamělosti zkoumá prostřednictvím díla a osudů umělců, jako jsou Andy Warhol nebo David Wojnarowicz, nejen důvody a projevy osamění uprostřed davů, ale také způsoby, jak se těmto pocitům bránit. Věnuje se sice konkrétně New Yorku, ale její myšlenky můžeme směle vztáhnout na kterékoliv velkoměsto. Tvorba australské dvojice HTRK se podobným vjemům také nevyhýbá, jejich melancholické písně osamělostí nebo izolovaností dýchají. Na zbrusu novém albu Venus in Leo, které vyšlo v pátek 30. srpna, se ale přece jen nakonec zahleděli směrem ke světlu. HTRK svou novinku představí ve čtvrtek 5. září v pražském prostoru Fuchs2.

Podle slov zpěvačky Jonnine Standish byly skladby HTRK vždy složeny zejména z kapek sexu, humoru a smutku, v různých množstvích a poměrech. Venus in Leo začíná kouzelnou Into the Drama, zastřený hlas Standish pomalu deklamuje: „Why do i seem to fall, i fall into it all“ a celou skladbu pohání dopředu minimalistický riff akustické kytary druhého člena kapely Nigela Yanga. HTRK si během své patnáctileté kariéry prožili mnoho vlastních dramat, na jejich tvorbě se podepsaly zejména odchody mentora a producenta přelomového alba Marry Me Tonight Rowlanda S. Howarda (jinak The Birthday Party nebo Crime & the City Solution) a dalšího člena kapely, basisty Seana Stewarta, k nimž došlo během necelých tří měsíců na přelomu této dekády. Přes nezbytnou zasmušilost a melancholii je od úvodních tónů zřejmé, že na novince je leccos jinak, a zdaleka nejde jen o výrazné Yangovy kytarové plochy, které určují celkový zvuk a výraz. Venus in Leo je albem rozvážným, vyrovnaným a hlavně (na jejich poměry) vyloženě optimistickým. Jako by se teprve nyní oprostili od všech temnot a stínů.

Novinka HTRK vychází po více než pěti letech od předchozí Psychic 9–5 Club, která byla vůbec první, na níž dvojice Standish a Yang pracovala samostatně, tedy bez Stewarta. Výrazně syntezátorová deska se tvářila naoko otevřeně, ale ve výsledku šlo o pochmurné až temné dílo, na kterém se pozůstalí členové ještě stále vyrovnávali s tragickými okolnostmi. „Načasování předchozího alba skutečně nebylo moudré,“ potvrzuje Yang v nedávném rozhovoru pro magazín The Face a doplňuje: „Bylo to velmi stresující období.“ Známe to všichni, práce (tvorba, chcete-li) je do velké míry lék, ale nakolik se do ní promítnou vlastní stavy, to je vždy loterie. Možná i proto přišla po jeho vydání poměrně dlouhá pauza, kterou HTRK přerušili až loni dvěma výtečnými singly, které předznamenaly album Venus in Leo. To je, jak je již z názvu patrné, do značné míry inspirováno astrologií, další zdroje uvádějí HTRK na svém webu – mezi nimi najdeme knihy beletristické i populárně naučné, filmy jako 2046 režiséra Wonga Kar-waie nebo Hořký měsíc Romana Polanského, televizní pořady a také hned dva typy rtěnky – Twig od značky MAC nebo Lip Injection Extreme od labelu Too Faced. I z tohoto otevření se je patrné, jak daleko se HTRK tematicky posunuli, což potvrzuje i Jonnine Standish: "Psychic 9–5 Club pro mě znamená něco jako osobní výpravu za převinutím mozku. Toto album je více inspirováno vyprávěním různých lidí, s nimiž se v životě náhodně setkáváte, a neuvěřitelným účinkem, který to na vás může zanechat."

Venus in Leo je křehkou, semknutou a sebevědomou kolekcí, která v mnohém překvapuje. O výrazně kytarovém zvuku byla řeč, dále je třeba zmínit průzračné melodie, často přímočaré takovým způsobem, že bychom si to v minulosti u HTRK jen těžko dokázali představit. Skladby jako You Know How to Make Me Happy nebo Dying of Jealousy jsou navíc skutečně hitové, o famózní předělávce skladby Hit 'Em Wit Da Hee od Missy Elliot, pocházející z jejího debutu Sup Dupa Fly z roku 1997, nemluvě. (Pozoruhodné je, že v říjnovém čísle Full Moonu vyjde rozhovor se skupinou Tropical Fuck Storm, kde se o Missy Elliott pochvalně zmiňuje také Gareth Liddiard. Možná bude vliv amerického ženského hip hopu na australskou hudební scénu přehodnotit, pozn. aut.) Najednou vůbec nepřekvapuje, že se v článku magazínu Fader, který představuje dvacet nejlepších popových písní současnosti, objevuje vedle skladeb Taylor Swift, Lany del Rey nebo The 1975 na 7. místě písnička z novinky HTRK – závěrečná balada New Year’s Eve. Skladba popisující příběh prvního polibku je skutečně něco, co bychom od HTRK nečekali, ostatně samotná Jonnine na její konto v rozhovoru pro The Face vtipkuje: „Slova jako ‚could I kiss you at midnight, and we could hang out sometime?‛, to je skoro jako od Justina Biebera, že?“ Dost možná, ale to nic nemění na tom, že je to podáno s náramnou elegancí a vášní, navíc s vyloženě delikátní a pečlivě budovanou zvukovou stránkou alba.

Mezi merchem HTRK se nedávno objevila jedna exkluzivní novinka – už dříve skupina prodávala vlastní výraznou rudou rtěnku, která k Jonnine nezbytně patří, nyní přišli se svým tělovým olejem. „Snažíme se přemýšlet o produktech, které mají nějaký smysl, o věcech, které bychom vlastně chtěli,“ říká k tomu Standish a dodává: „A také se vcítit do mysli fanouška HTRK a toho, co by chtěli, jakýmsi romantickým způsobem. Opravdu si to užíváme. Do vzniku tohoto unisex aroma, ve kterém se mísí vůně modrého lotosu nebo santalového dřeva, jsme vynaložili velké úsilí. Je to prostě božské – a navíc tak hezké.“

Podobné věci jsou pro HTRK symptomatické, stejně tak jako skutečnost, že se podobný tovar objevil zrovna s tímto albem. Tvorba těchto Australanů byla vždy vysoce důvěrná a intimní, až na samotnou hranici konformity, nyní ale přichází HTRK s nahrávkou, která k sobě posluchače přivine a obalí ho příjemným teplem a vůní. A navíc všem nechává dostatečný prostor k sebevyjádření, k tomu, aby si vlastní myšlenky a třeba i osamění uprostřed božského aroma dokázali náležitě užít.