V ulicích Dar es Salaamu s Jagwa Music

Závěrečného koncertu letošního Respect festivalu se zhostila Jagwa Music, parta, která se dala dohromady na ulicích Dar es Salamu. Pravidelní návštěvníci Respectu si její show jistě pamatovali z minulého festivalového ročníku, ostatní se možná divili, že jsou na pódiu připraveny židle. Vždyť slova, jež jsou s Jagwa Music vždy spojována, se snaží o jediné – popsat strhující smršť energie, kterou dokáží rozpoutat.

Tanzanská kapela patří k nejznámějším zástupcům mchiriku, stylu zrozeného v předměstských čtvrtích před dvaceti lety, kdy se do země dostaly levné Casio klávesy. Ty si oblíbili fanoušci a muzikanti tanečního stylu chakacha, ze kterých vzešli i členové Jagwy. Díky svým textům o nesnadném přežívání v městské džungli, nevěře, drogách, voodoo i hrozbě nákazy AIDS, někdy s trochu kolovrátkovitým lo-fi zvukem, který baví, mají v Dar es Salamu mnoho příznivců. Ostatně členové kapely dobře ví, o čem hrají, čerpají totiž z vlastního života. Povětšinou se živí jako řidiči bezlicenčních taxíků či příležitostní nádeníci, vydělávající si na živobytí drobnými službičkami. Žijí ze dne na den, hudbě se věnují po práci a kromě oficiálních koncertů vystupují na bezpočtu rodinných oslav. Mchiriku ale nadále zůstává mimo zájem médií, je totiž příliš spojován s chudinou, násilím a ne zrovna příkladným životním stylem. Jenže v syrovosti je právě kouzlo Jagwa Music.

Když v Akropoli konečně zasedli k nástrojům, sál zaburácel potleskem. Čtyři perkusáci, klávesák, zpěvák pobíhající ze strany na stranu, „do it yourself“ afro punk mohl začít. Hrálo se na ledasco, jádro tvoří podomácku vyrobené instrumenty. Stojany svařené z kovových prutů, perkuse vyřezané ze stromů nebo jen prostá stolička, do které se mlátí dřívky. Proti tomu působilo prastaré otlučené pianko a plastová tamburína jako výkřik nejmodernější techniky.

Své pověsti dostáli Jagwa Music hned prvními takty. Spustili více než svižně a vypadalo to, že ani pod pódiem žádná statičnost nehrozí. Publikum si zachovalo festivalový elán a těla se rozhýbala vzápětí. K vidění byly neuvěřitelné taneční kreace, nepochybně pocházející z intenzivních kurzů afrického tance. Mnozí očekávali na scéně i tanečnice, které bohužel nedorazily, a pozornost tak na sebe strhával zpěvák a MC Jackie. Oproti rychlému tempu působily zpočátku zachmuřené obličeje hráčů prazvláštně. Možná se jen potřebovali náležitě rozehřát. Po půlhodině už od židlí odbíhali, spontánně se zapojovali do tance, na Casio se preludovalo i bradou a výrazněji komunikovali s už tak nadšeným publikem.

Když to chtěli v půl desáté zabalit, aplaus jim to nedovolil. Na první přídavek se nečekalo dlouho, ale druhý byl vynucený a trvalo notnou dobu, než se dala šestice přemluvit k návratu. Škoda, že pódium v Akropoli není nižší, Jagwa Music si totiž přímo říkají o promísení diváků s muzikanty. Zpocená čela, pozitivní nálada, zkrátka první koncert letních prázdnin, jak má být.

Zazvonil zvonec a Respect festivalu byl konec. Naštěstí jen na rok.