You Break, You Buy splétají kytary do lyrických copů

Občas potkám muzikanty, co nemají do čeho píchnout, tak je přesvědčuju, aby začali s math rockem.
„Sme dva kytaristi, Matěj a Matěj, a nemáme s kym hrát...“
„Tak to mi řikej Libuše, poněvadž vidim vaši budoucnost: vy dva a drum machine, nesmyslně složitý riffy, přijde pět lidí, bude to super!“
„Hm.“
Zatím se mi moc českých matematických kapel založit nepodařilo.

Situace v Británii je ale natolik odlišná, že mají i vlastní festival. Jmenuje se ArcTangent, hrajou tam všechny lokální kapely a pět a půl headlinera. Jednou takovou jsou i mladí You Break, You Buy, kteří v lednu přišli se svým druhým EP Don't Join the Circus.

Přirovnávat hudbu ke krajině je klišé, přesto se do toho pustím: EP je obraz a skladby coby kopce, řeky a hvozdy zastřené lehkou inverzí působí klidně, důstojně. Výletník poslouchá každý strom, každý slon, zvlášť a po jednom, riffy cupitají jako krabi na dně, klepety klepají a s dupnutím na pedál se odnikud vyřítí vražedná vydra, samý zub a dráp. Padajícím dubem v prázdném lese rezonuje košatý akord, prchající ptáci tlučou křídly do činelů. Vokál ve třetím tracku zrezlou pilou krájí plátno v půl, instrumentální báseň kazí a hyzdí, následující dvouminutové intermezzo gafou celí zející ránu. Overdrivová bouře zvonů dutý vzbudí hlas, po bleskových virblech se změní v příjemný deštík, rozhrnu mokré vlasy a ani nevím, že nic nevidím, dřevo kytar nezemřelo, kéž se po smrti stanu hudebním nástrojem. EP jako celek přehlédne jedině sokol, lidské smysly si žádají jemnější dělení – skladby, pasáže, riffy, akordy, noty, pnutí se na všech úrovních fraktálně opakuje, začátek a konec jsou překonané koncepty.

Na koncertu You Break, You Buy jsem nebyl, přesto si troufám tvrdit, že lyrická poslechová hudba skrývá energické výbuchy, a živě před sebou vidím slabě osvícený sklep plný zeleného dýmu, obklopený multiversy bujícími v hlavách účastníků jako n-rozměrné antistresové omalovánky.