Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Dvojice producentů Martti Kalliala a Ville Haimala aka Amnesia Scanner debutem AS (2016) následovala trend v elektronické hudbě, který Simon Reynolds pojmenovává slovem conceptronica a v úvodu k článku o konceptuální elektronice píše: „Proč se zdá, že tolik elektronické hudby uplynulé dekády patří do muzeí místo do klubů?“ Stejně tak se dá pozorovat i vzrůstající zájem hudebníků o životní prostředí. Podle vyjádření kapely by nová, druhá výraznější deska Tearless (2020) měla být aktem rozchodu s planetou. Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme pomalu ničit, nebo rozchod s přírodou, které se čím dál víc snaží naše technologická společnost vymanit.

V kontextu jejich dřívější tvorby překvapí klidný rozjezd desky. „Blížíš se do středu labyrintu,“ hlásí v půlce nahrávky track Call of the Center a právě tam jsme každou další skladbou vtahováni, abychom byli pozření bájným minotaurem. Nahrávka je posledním smířením nad předem prohraným soubojem s přírodou. Takovému chápání nahrává i název Tearless (bez slz). Klipy, které vyšly k trackům AS Going a AS Acá – jeden ve spolupráci s britskou producentkou LYZZou a druhý s vokály i tváří groteskně divoké intermediální umělkyně Lality –, dokumentují rozervanost naší identity, rozpadající se s každým dalším krokem k pomyslnému středu bludiště.

Album končí nihilistickou odevzdaností v dětsky písničkové AS U Will Be Fine, která je hrozivější a hůře stravitelná než zbytek desky. Novinka se totiž otevírá širšímu publiku více než jejich předešlá diskografie. Skladba AS Too Late je minimalistickým, ale vděčným party trackem, zatímco AS Acá zas earworm, ve fanouškovských diskuzích charakterizovaný jako „něco, co by napsala Shakira posedlá démonem“ – tvrzení dobře vystihuje hranici mezi popem a zvrácenou mystikou, na které je Tearless postavena.

Ačkoliv byla deska nahraná před pandemií, ve zmíněném klipu k AS Going velmi explicitně reflektuje zoufalé odcizení lidí zůstávajících ve spojení se zbytkem světa už jen za displeji všemožných zařízení. Labyrint popsaný na nahrávce, bludiště všech smyslů, které v ní můžeme hledat, i směsice symbolů, kterými se Amnesia Scanner obklopují, ústí v neprostupný, pro dvojici typický chaos. A ten jim, doufejme, nikdy nedovolí naplno uniknout ze zorného pole posluchačů okrajových elektronických žánrů.