Jiří Mališ | Články / Recenze | 07.11.2017
Synthpopový projekt Norky Anny Lotterudové, nazvaný Anna of the North, se poprvé představil před třemi lety se singlem Sway, kterému se nejvíce popularity dostalo remixem od The Chainsmokers. A ačkoliv debutové desce Lovers předcházelo vydání pěti singlů, o největší promo se kapele postaral Tyler, the Creator, který s vokály Lotterudové pracoval ve dvou skladbách letošní desky Flower Boy.
Úvodní skladba Moving On začíná osmdesátkovým rytmem a melancholický hlas zpěvačky připomene brigádu podobných singlů. Zasněné melodie tu doprovází něžný hlas zpívající o nešťastných láskách, zlomených srdcích a naivních nadějích. V následující Someone poprvé vystoupí do popředí Novozélanďan Brady Daniell-Smith, který se celému albu stará o produkci. Jeho energické samply bicích lehce probouzejí z polospánku, což sedí tématu nezávazného opilého laškování. Nečekejte ale napodobeninu konceptu bujarého víkendu, jaký na albu Melodrama předvedla Lorde. Anna of the North chodí na party ze zásady zachmuřilá, ve snaze zapomenout na nepovedený vztah. O tom, jak se jí to v drtivé většině případů nedaří, je pak zbytek alba.
Synthpopové melodie vzbuzují představu dívky se zlomeným srdcem, která si vylévá srdce brekem za poslechu gramofonových desek rodičů. Emoční nevyrovnanost desky pak věrohodně reflektuje deník náctileté – Feels a Friends jsou vystřízlivěním a vzpomínkami na všechno zlé, zatímco závěrečná All I Want končí naivním: „Can you stay the night?“ Překvapením je předposlední Fire, jejíž výbušnost si nezadá s dánskou popovou královnou Mø.
Lovers jen sotva představují revoluci, loni s podobným debutem přišla třeba britská Shura a stejně jako její Nothing's Real, i Lovers je na druhý poslech jen o příjemných, ale neohromujících déjà vu. Romantická nostalgie se do kabátu z osmdesátek halí elegantně, desce však chybí buď více nadšení, anebo naopak kompletní ponor do zoufalství.
Anna of the North - Lovers (Honeymoon, 2017)
www.annaofthenorth.bandcamp.com/album/lovers
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.