Anna of the North je melodramatická po svém

Synthpopový projekt Norky Anny Lotterudové, nazvaný Anna of the North, se poprvé představil před třemi lety se singlem Sway, kterému se nejvíce popularity dostalo remixem od The Chainsmokers. A ačkoliv debutové desce Lovers předcházelo vydání pěti singlů, o největší promo se kapele postaral Tyler, the Creator, který s vokály Lotterudové pracoval ve dvou skladbách letošní desky Flower Boy.

Úvodní skladba Moving On začíná osmdesátkovým rytmem a melancholický hlas zpěvačky připomene brigádu podobných singlů. Zasněné melodie tu doprovází něžný hlas zpívající o nešťastných láskách, zlomených srdcích a naivních nadějích. V následující Someone poprvé vystoupí do popředí Novozélanďan Brady Daniell-Smith, který se celému albu stará o produkci. Jeho energické samply bicích lehce probouzejí z polospánku, což sedí tématu nezávazného opilého laškování. Nečekejte ale napodobeninu konceptu bujarého víkendu, jaký na albu Melodrama předvedla Lorde. Anna of the North chodí na party ze zásady zachmuřilá, ve snaze zapomenout na nepovedený vztah. O tom, jak se jí to v drtivé většině případů nedaří, je pak zbytek alba.

Synthpopové melodie vzbuzují představu dívky se zlomeným srdcem, která si vylévá srdce brekem za poslechu gramofonových desek rodičů. Emoční nevyrovnanost desky pak věrohodně reflektuje deník náctileté – Feels a Friends jsou vystřízlivěním a vzpomínkami na všechno zlé, zatímco závěrečná All I Want končí naivním: „Can you stay the night?“ Překvapením je předposlední Fire, jejíž výbušnost si nezadá s dánskou popovou královnou Mø.

Lovers jen sotva představují revoluci, loni s podobným debutem přišla třeba britská Shura a stejně jako její Nothing's Real, i Lovers je na druhý poslech jen o příjemných, ale neohromujících déjà vu. Romantická nostalgie se do kabátu z osmdesátek halí elegantně, desce však chybí buď více nadšení, anebo naopak kompletní ponor do zoufalství.