Andrea Morávková | Články / Reporty | 07.12.2012
Super Tuzex Bros. Tihle kluci s obráceným křížem ve znaku se zřejmě stylizují do jemnější verze satanistického rocku. Jak jinak chcete vysvětlit přítomnost Beetlejuice (ďábelsky vyhlížejícího baskytaristy) a postavu frontmana, který se zpěvem blíží lecčemu od Placeba až po Marilyna Mansona. A hlasový projev spolu s rudými světelnými prvky dokázal vytvořit potřebnou před-lůnovskou atmosféru, ne-li přímo fanatický stav, naštěstí bez vyřezávání pentagramů do kůže. Super Tuzex Bros navodili pocit, že se jedná o záměrný kontrast k tomu, co má přijít. Zazněly skladby jako LALA nebo Kill, Kill Me a ďáblova pára, jak se zpívá v jedné jejich písničce, byla natolik patrná, že obarvila na černo všechno okolo.
Okolo deváté pronikl na pódium svěží modrý vánek v podobě chladivého Lůna. Veškerý strach z ex-khoibovských pocitů a reminiscencí se podařilo zaplašit už při prvních tónech. Dobře, podobnost tam je, ovšem nic to nemění na tom, jak magicky LUNO působí. LUNO – jak příznačné jméno pro projekt, jehož zpěvačka odešla z předchozí kapely právě kvůli nastávajícímu mateřství. Jednoduchost a čistota hlasových linií Emy Brabcové zastavily časoprostor a uvedly publikum do stavu hypnózy. Jestliže sama kapela si přivlastňuje žánrovou škatulku „psychopop“ s prvky „elektropopu“, je to trefné. Koncert paradoxně začal skladbou Wrong Start a pokračoval v lahodném tempu skladbou Her Sex Code, kde Eminy polopokleky v sukýnce držely publikum ve stavu „čistého vnímání“. Zazněly i věci jako This Is the Fake nebo Zeroth. Čtveřice se celkem striktně držela playlistu nového alba a dotáhla to až do konce s postupnou jemnou gradací. Ema Brabcová místy příjemně zajela do bratrských vod elektra a do zátočin à la Khoiba, když v některých polohách silně připomínala etérickou Lou Rhodes z Lamb. Hudba LUNO je postavená nejenom na míchání stylotvorných prvků, ale i na jasných tklivých textech, které celku dodávají potřebnou dávku melancholie.
Potom, co bylo debutové eponymní album zařazeno mezi „25 nejlepších českých alb roku 2011“ a vyhlášeno jako „9. nejlepší česká deska roku 2011“, doufejme, že nová nahrávka Zeroth popluje stejným směrem. Vystoupení v Roxy útočilo na všechny druhy emocí podobně jako nové album, které se může zdát zpočátku těžší, ale postupně přechází do stavu beztíže. I když by se dalo říct, že muzika Luno je určena uzavřeným lidem, věřím, že po úterním křtu mu na chuť přijdou i jedinci extrovertnějšího ražení. Žádná negace – jen hudba! A to sakramentsky dobrá.
LUNO
4. 12. 2012, Roxy, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.