3 chytrý odpovědi na 3 blbý otázky: o Hidden Orchestra

Ideálním respondentem pro tuhle trojkovou seanci byl Davo Krstič, protože má všechny předpoklady: nástup nu-jazzu sleduje od samých počátků, tzn. ještě dlouho předtím, než Dziga Vertov točil Muže s kinoaparátem, je odborníkem na filmovou hudbu a sběratelem soundtracků, Hidden Orchestra zná z nahrávek i z vystoupení. Navíc je z Olomouce, kde skotská kapela právě ve středu 30. 1. 2013 vystoupí. Samozřejmě že to není náhoda. Ale znamení.

Hidden Orchestra hrajou takový ten příjemný nu-jazz typu Cinematic Orchestra a často se v jejich souvislosti mluví o tom, že jejich muzika má „filmový charakter“. Není to trochu blbé klišé? Co na to ty jako soundtrackofil?
Když jsem před pár lety dělal rozhovor s Rupertem Huberem, říkal jsem mu, že se mi na jeho a Dorfmeisterově projektu Tosca líbí, že jejich hudba by klidně mohla být použitá jako filmový soundtrack. Dřív se pod pojmem filmová muzika rozuměly smyčce a orchestr a klasika, pak Angelo Badalamenti a David Holmes a další ukázali, že to taky může znamenat jazz, soul nebo elektroniku. Jde o náladu a atmosféru, ne o žánr. Jazz a film měly k sobě vždycky hodně blízko a Hidden Orchestra bych si klidně dovedl představit jako podkres k atmosférickému filmu noir. Nebo k bondovce, třeba skladby Reminder a Fourth Wall z nové desky Archipelago s výhružně znějícími dechy mi agenta 007 vyloženě evokovaly. Jen s tou příjemností si nejsem úplně jistý, Hidden Orchestra rozhodně nejsou žádná pohodička, žádný východ slunce na Ibize a presso v Café del Mar. Cinematic Orchestra určitě, taky mě napadl projekt Petra Krudera Peace Orchestra, když už jsme u těch orchestrů.

Dalším klišé je Hidden Orchestra vs Floex, chci říct, že kdo jiný by s nima mohl hrát, než Floex. Vidíš nějakou spojitost? Copak má Floex dva bubeníky? Nebo housle? Nebo ženskou?
Je to tak, tohle spojení mě vůbec nepřekvapilo. Vím, jak měl (má?) Floex Cinematic Orchestra v oblibě a pokud budeme brát Hidden Orchestra jako pokračovatele odkazu (sic!), musel si nutně oblíbit i tuhle skotskou kapelu. Náladou skladeb i důrazem na živé nástroje na úkor elektroniky jsou si tvorba Floexe a Hidden Orchestra hodně podobné. Ženskou mívá Floex za mikrofonem (na druhé desce bohužel míň než na první) a myslím si, že k vokálu by se časem mohli uchýlit i Hidden Orchestra, osobně bych si to přál.

Hidden Orchestra jsi viděl naživo, ale v jiném prostoru. A jsme u třetího klišé – bude klub, který má v názvu „jazz“, dobrý pro tenhle koncert?
Bude to každopádně jiná, komorní atmosféra. Na Pohodě jsme je viděli ve stanu pro pár tisíc, do Jazz Tibetu se vejde sotva pár stovek. A upřímně, v Trenčíně léta páně 2011 jsme o Hidden Orchestra věděli jen o málo víc než prd, teď si je užijeme jako připravení posluchači. Doufám, že podobně připravená bude většina publika. A taky doufám, že budou před pódiem vyklizené stoly, jsme na koncertě, ne v kavárně. O zvuk se nebojím, a přestože pódium je v Tibetu malé, snad se tam kapela bez problémů vejde – nejvíc asi zaberou ty dvě bicí soupravy. Je dobře, že máme jazzový klub, a ještě lépe, že díky dramaturgovi Vláďovi Foretovi už není striktně jazzový, ale žánrově se otevřel do nebývalé šíře. Je to možná trochu risk, přivést sem Hidden Orchestra teď, protože Olomouc je univerzitní město a program klubů se odvíjí od začátku a konce semestru. Takže teď tu máme okurky. Přál bych si, aby bylo vyprodáno, zasloužila by si to kapela i vedení klubu. Hidden Orchestra v lednu v Olomouci? Pro mě už teď jedna z událostí roku!