Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 06.05.2018
Anifilm je takové piko pro fanoušky animace – po pár dnech člověk rozklepaně stepuje před kinem Světozor s kafem v ruce, v očích mu animovaně probleskuje vnitřek vlastní hlavy a každých pět minut odbíhá vyblít duhu. Tyrkysové značení festivalových lokalit pomocí trojuhelníkových panelů připomínající ledové krystaly vytváří dojem, že i město samotné začíná pohlcovat animace, o apokalypsu se však nejedná, atmosféra je vyklidněná a pohodová dokonce i v tělocvičně, kde přespáváme.
Čtvrtkovou dramaturgii uvedla Lajka a tím zároveň nastolila hlavní téma dne aneb emancipace zvířátek. Filmová Lajka je drsná a emancipovaná fena, spolu s ostatními zvířátky si idylicky nažívají na nové planetě, než dorazí první kosmonaut a začne tam budovat Sovětský svaz. Film je svým způsobem i veganskou agendou, protože kamarádi se nejí. Nejlepší postavou filmu je chlípný mimozemšťan Queerkrk, kterého fascinuje rozmnožování. Ani si vlastně nejsem jistá, jestli je tenhle film skutečně pro děti.
Venku s přestávkami zuří bouřka, úspěšně se přesouvám na projekci nových talentů Visegrad Animation Forum. Projekce je asi po 40 minutách utnuta kvůli vyhozeným pojistkám. Stihnu zhlédnout mimo jiné Pouto, krátký film maďarské režisérky Judit Wunder o poutu ženy s mystickou kočičí entitou a kočičkama, které jí bydlí ve vlasech.
Po předloňské zkušenosti se hrnu na program porotců a jsem znovu pozitivně překvapena: seriál Candide tvůrců Zsuzsanny Kreif a Olivéra Hegyi je pokračováním stejnojmenného krátkého filmu, ze kterého jsem byla nadšena před dvěma lety. Napůl adaptace Voltaireovy novely, napůl kritika současné společnosti, animovaná ve stylu King Star King a namluvena prominentními maďarskými divadelními herci, byla financována z maďarského státního kinofondu a žasnu, že tohle nikdo nezatrhnul. Možná to s tou střední Evropou až tak špatné není.
Půlnoční promítání s podtitulem Děsivé a obskurní je slabý odvar. Filmy jsou spíš divné (dobrým způsobem) než děsivé a znovu tady máme emancipovaná zvířátka kastrující lidi v Caticanu (kočičí Vatikán) a nejvíc badass bílou chundelatou můru posedlou ďáblem (Omen). Iránský film Teheránská tabu by fungovala i v hrané podobě a animace působí jako stylová volba v prostředí reálných lidí s (bohužel) reálnými problémy. Upozornění pro citlivé duše: násilí vůči kočičkám.
Co se týče mimofilmového programu Anifilmu, tak kromě toho, že jsem na Animarketu otestovala několik her, úspěšně dostala šneka do cíle a degustovala řemeslné pivo herních vývojářů, jsem se také na přednášce Roba Carra o herním zvukovém dyzajnu dozvěděla, že pokud je potřeba získat zvuk deště, je mnohem lepší si udělat hemenex. A nahrát si to. A že příbor v kovovém dřezu zní jako dopravní nehoda.
Dostáváme se ke zlatému grálu, the best of the best aneb tvorbě porotce Chrise Landretha. Jeho filmy jsou křivé, vypadají nedorenderovaně, s dějem podobným experimentálnímu dramatu. Projekce je průřezem jeho více než dvacetileté tvorby (vidíme taky dokument Ryan, který v roce 2005 získal Oscara) a po jejím skončení zuřivě píšu všem na messengeru, ať si ho dohledají. Tohle se mi do hlavy zaryje na hodně dlouho.
Mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm
1.-6. 5. 2018 Třeboň
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.