Anna Mašátová | Články / Reporty | 30.03.2013
Je snad libo veselou sebevraždu? Nebo dvě stě let starý příběh o vraždě v Severní Karolíně? Na hadí farmě manželů Deloryových se vám dostane obého.
Morbidní americké balady z minulého století v netradičním aranžmá představili Praze v rámci svého evropského turné Snakefarm, tedy Anna Taylor a Michel Delory. Vůdčí osobností projektu je newyorská zpěvačka Anna Virginia Taylor, vystupující pod uměleckým jménem Anna Domino. Annin otec působil v armádě, matka byla kurátorka, rodina se často stěhovala. Sama zpěvačka se narodila v Tokiu, poznala však i Itálii či Kanadu. Kosmopolitní nadhled i umělecké geny po prarodičích a rodičích však nezapřela Anna ani její bratr Alan Taylor, který je uznávaným filmovým režisérem (Sex ve městě, Odpočívej v pokoji, Lost či Hra o trůny). Pseudonym Domino, dle brooklynského cukrovaru, si zvolila roku 1983, kdy začala spolupracovat s belgickým nezávislým labelem Les Disques du Crépuscule. Mezi roky 1984 a 1990 natočila čtyři řadové desky a jedno minialbum.
V Belgii také poznala svého budoucího manžela a spoluhráče, Michela Deloryho. Společně založili Snakefarm roku 1999 a hned vyšlo i jejich debutové album Songs from My Funeral. Jak přiznávají, sami mají problém svou tvorbu zařadit do hudebních škatulek – tak něco mezi blues, folk-rockem a trip hopem. Zhudebňování starých příběhů z Divokého západu brali jako zábavný experiment, který se nemusel, ale mohl podařit. Druhá deska My Halo At Half-Light vydaná před dvěma lety byla hudebními kritiky přivítána s nemalým nadšením.
Ve sklepení Café V lese jste se mohli cítit trochu jako trestanec čekající na rozsudek, příchozí však čekal příjemný večer. Duo navíc doprovodil bývalý spoluhráč, perkusista Hearn Gadbois, který žije v Praze. Ten už stihl nahrávat třeba s Patti Smith, Meredith Monk či Yoko Ono.
V citelném podzemním chladu ještě více mrazilo při pohledu na bosé nohy Gadboise a Taylor, kteří prsty na nohou ovládali perkuse.
Klasické americké písně z trudnými texty byly s kytarovým doprovodem a pomalými beaty ještě depresivnější. Nikdo však ani nedutal, aby mu neušlo, jak jednotlivé příběhy skončí. Dominantním prvkem byl Annin hlas nesoucím se sklepením, z kterého čišela temná křehkost. Tak nějak by mohl znít Tricky nebo Morphine unplugged. A o čem že tedy byly samotné texty? Velká část repertoáru pocházela z tvorby Snakefarm, zaznělo ale i několik písní ze sólové tvorby Domino. A ano, většina z někdy více než sto let starých songů byla o smrti a násilí. Sebevraždě. Vlacích. Lásce. Svedených dívkách. Vězeních. Případně o kombinaci všech prvků dohromady, špatný konec chyběl jen málokdy.
Návštěvníky koncertu tragédie, komentované s poťouchlým úsměškem, evidentně bavily, takže si vyžádali dva přídavky. Nebýt zimy, pravděpodobně by si vytleskali i další, ale to už by trojici muzikantů hrozily omrzliny.
Snakefarm (usa, bel)
27.3.2013, Café V lese, Praha
foto © Barka Fabiánová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.