Jakub Lobl | Články / Recenze | 22.09.2016
Debutová deska stockportských Blossoms, kteří svojí kapelu pojmenovali podle místního pubu, patřila mezi jedny z očekávanějších desek tohoto léta, a to nejen díky povedeným singlům, které jí předcházely.
Od samého začátku eponymního alba je jasné, že tady nejde o žádný průkopnický čin, který by posouval hranice hudby, ale o vcelku milou desku, která si na nic nehraje a pokračuje v bohatém odkazu anglických kytarovek z 80. let. Navíc se nebojí koketovat s taneční hudbou, takže chvílemi to zní jako A-ha, Pet Shop Boys nebo The Wombats. Pokud nemáte plné zuby indie kytarovek, které jsou z velké části doplňovány synťáky, tahle nahrávka vás vtáhne už úvodní skladbou Charlemange, která má příjemný spád, nebo třetí Getaway, která je vyloženou hitovkou. A těch je tady půltucet.
Deska má bohužel tři hluchá místa. První přichází po písničce Honey Sweet, a je to rozená uspávačka v podobě Onto Her Bed, která je hraná pouze na klavír a zbytečně brzdí tempo a spád. Druhé hluché místo představuje skladba My Favourite Room, která evokuje Chrise Martina a Coldplay, ve snaze dojmout tématem miluju tě, ale ty mě ne, co s tím mám dělat?, přičemž zdaleka nedosahuje jejich kvality či chytlavosti. A do třetice je to dokonce jeden z prvních singlů, který kapela vydala. Jedná se o Blows, který svými aranžemi, melodií a celkovou náladou až příliš připomíná projekt Alexe Turnera a Milese Keana The Last Shadow Puppets (i když i ti si o originalitě mohou nechat jen zdát).
Debut Blossoms není žádná bomba, a to jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Talent na hity rozhodně nechybí, kapela má potenciál, který může rozvíjet. Svědčí o tom jak její popularita na ostrovech, kde jsou mezi headlinery manchesterského festivalu Neighbourhood, tak i oblíbenost v Japonsku, kde už teď, na začátku kariéry, vyprodávají haly.
Blossoms – Blossoms (Virgin EMI, 2016)
www.blossomsband.co.uk
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.
Klára Šajtarová 21.08.2024
Vycházející hvězda hardcoru a metalcoru z Oldhan County v Kentucky nenabízí žádné kompromisy – žádné čisté vokály, žádné přepálené refrény.