Články / Recenze

Bo Ningen & Savages naslepo

Bo Ningen & Savages naslepo

Michal Pařízek | Články / Recenze | 24.11.2014

Děvčata snad ještě nešláply vedle – celé to začalo zabijáckým singlem Husbands, debutové album Silence Yourself nás pak srazilo na kolena do předklonu a drtivý 10“ s vlastní novinkou Fuckers a coververzí legendárních Suicide Dream Baby Dream dorazil. K tomu strhující koncerty, pevné postoje a parádní merch, prostě u Savages všechno správně. Navíc je vlastně docela sympatické, jak jejich angažovanost a ambice jdou mnohým proti srsti, a roztomilou umanutost, se kterou bojují proti mobilům na koncertech, je třeba podporovat.

Savages často koncertují s japonským krautrockovým kvartetem Bo Ningen, zpěvačka Jehnny Beth dokonce hned několikrát hostovala na jejich nahrávkách. Přátelské vztahy mezi oběma formacemi vrcholí na společném díle Word to the Blind. Simultánní zvuková báseň, jak kompozici o jedné skladbě složené z pěti vět nazývají, byla nahrána v londýnské Red Gallery a nyní vychází také na LP. Bo Ningen jsou podobně jako Savages živě i na nahrávkách vynikající, jenže pokud nemáte možnost vidět experiment Word to the Blind na vlastní oči, samotná nahrávka vás pravděpodobně neosloví. I živě zůstalo představení někde na půli cesty.

V první řadě je třeba říct, že nejde o spontánní improvizaci, ale o cvičení na dané téma. Obě kapely se společně připravovaly, celý koncept mají dopředu pečlivě rozmyšlený, a možná i proto kompozici raději rovnou rozdělily do pěti vět. Šeptaný vokální úvod chytne na první, tady samozřejmě zapracuje představivost, kterou podporují decentní echa a industriální zvuky. V tuhle chvíli mají posluchače pevně v hrsti, pozvolný nástup skřípavých kytar a dalších nástrojů se také povedl. Velice dlouhá pasáž, ve které se připravuje nástup, který nakonec nepřijde, ovšem veškerá očekávání snadno rozpustí.

Po chvíli opět zaostříme nad psychedelicky stoupavým rytmem, který ovšem záhy končí v naprosto zbytečném freejazzovém jamu. Skvělá zpívaná pasáž přichází poměrně pozdě na to aby mohla něco změnit, navíc vrcholí opět ve frenetickém bordelu, opakování nudí. Při vzpomínce na to, jak snadno a elegantně dokáží udržet napětí třeba Swans, nezbývá pokrčit rameny. Nahrávka působí nešikovně a samoúčelně, ne každý moment musí být nutně zaznamenán. Výše uvedené námitky ovšem nevyvrátil ani sobotní koncert na festivalu Le Guess Who?.

Představení bylo samozřejmě totožné jako nahrávka, ale živý koncert je prostě něco jiného, už nástrojové rozestavení působilo monstrózně. Pódiu vévodily dvě bicí soupravy a zbylé trojice stály naproti sobě bokem k publiku na jakýchsi molech, mířících do poloviny hlediště, zpěváci Jehnny Beth a Taigen Kawabe tak koncert strávili vlastně uprostřed publika. Hlavní slabina kompozice, kterou je poměrně násilné spojení jednotlivých vět do sebe, se živě jenom potvrdila. Po každém povedeném momentu mělo navíc publikum tendenci tleskat, což muselo aktéry vlastně rozčilovat, písničky prostě bodují.

Právě Jehnny Beth a Taigen Kawabe ve společném rozhovoru pro server The Quietus mluvili s nadsázkou o tom, že záměrem bylo zachytit něco jako bitvu mezi skupinami. Tak to se opravdu nepovedlo. Obě kapely rozhodně nehrají „proti“ sobě, ale spolu, například bubeníci mají v podstatě totožné party a navíc na improvizaci zjevně není čas. Příliš uzavřený koncept nejspíš brání tomu, aby se obě kapely svobodně nadechly, a to je vzhledem k jejich potenciálu veliká škoda.

Info

Bo Ningen & Savages - Words to the Blind (Stolen/ Pop Noire, 2014)
www.boningen.info
www.savagesband.com
www.boilerroom.tv/session/savages-and-bo-ningen

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace