Články / Recenze

Brian Eno, lux a enorgasmus

Brian Eno, lux a enorgasmus

mArcElkrIz | Články / Recenze | 23.01.2013

Je úplně jedno, kdy do téhle sféry vstoupíte. Kdy si necháte vpustit do krevního oběhu slastnou uklidňující látku. Rozpouští se pozvolna, nesráží se a nezabíjí. Matky se o vás nemusí bát – tentokrát není ani generačně děsivá, bizarní a, nedej bože, návyková. Kdykoli lze vstoupit a kdykoli zmizet. Protentokrát... Už s první dávkou je zřejmé, že máme co do činění s esencí vše prostupujícího klidu, iluze zmrazeného času a s definitivním úklidem toho nehmotného v našich tělesných schránkách. Čirá energie. Enorgie.

Jasně, Eno byl na svojí cestě pojmenován i věnčen nejrůznějšími nálepkami a tituly. Potloukal se od progrese přes ambient až k popovým frekvencím. V rozličných koncentracích a s rozdílným dopadem. Odpadu minimum. Opojení širokých mas s dlouhodobými následky tu však bylo několikrát. Stejně jako uklidňující a enorgetické dávky v přátelských a kolegiálních kruzích (ano, opět enorgie). Aktuálně přichází s čistícím albem - stopáží je daleko za běžnou stravitelností, hranice samostatných tracků je možné zpozorovat pouze při maximálním soustředění (a i tak zcela nepodstatné), zapamatovatelnost motivů je nahrazena potřebou proniknout do atmosféry. Stejně tak můžete rezignovat na rozpoznání použitých nástrojů, přístrojů a strojů. Důležitá je pohlcující atmosféra oproštěná od jakýchkoli ruchů a skvrn, tvarově, časově i prostorem neohraničená, s krystalicky čistým a do detailů přehledným zvukem.

Celá deska je o tom, že buď vstoupíte, či nikoli. Časově je rozdělené do čtyř částí (to jen pro úplnost), upředených z šumivě bublajícího pozadí syntetických i analogových zvuků bez znatelných vybočení (dobře izolovaný prostor zbavený jakýchkoli nečistot). V popředí je pouze zvuk elektrického piana – několik letmých tónů dává velmi pozvolna obraz konkrétního motivu. Záleží na vás a okamžiku střetu, jestli se necháte nést, nebo se zašklebíte a zůstanete nad věcí.

Pro milovníky stručných shrnutí a zadnic recenzí: zvukově a náladově dotažené album, bez písní či vrytelných melodií, bez známek progrese či agrese. Esence klidu. Pro ty, co se umí vytrhnout z kvapu času, pro ty možná až enorgasmické...

Info

Brian Eno – Lux (Warp, 2012)
www.brian-eno.net/lux

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Boj s vlastní nejistotou (STRFKR)

Filip Peloušek 05.12.2024

Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.

Nic není natolik rozbité, aby to nešlo opravit (Mark Lanegan)

Kristina Kratochvilová 25.11.2024

Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.

Křehkost ve zkaženém světě (Anora)

Šimon Žáček 24.11.2024

Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace