gaga | Články / Recenze | 25.12.2012
Vybrat si jako intro a pojivo desky Vláčilovo Údolí včel, to chce odvahu. Zasvěceným přeběhne mráz po zádech a představy nabydou jasných obrysů. V tomto případě by měly být obrysy ostře kontrastní, obraz špinavě zrnitý jako u starých černobílých filmů, ale s barevným laděním do černočervené.
Údolím včel to všechno začíná, avšak nekončí. Pro první tři skladby slouží jako jednotící motiv a ty zároveň působí jako neotřelý soundtrack k jednomu z vrcholů filmové Nové vlny. Ne že bych se na film dívala za doprovodu Tosira, i když po promyšleném střihačském zásahu je i tenhle kousek docela dobře představitelný. Názvy písní a jejich texty, budete-li mít dostatek trpělivosti nebo lyricsheet, dokážou v jistém kontextu a posluchačském rozpoložení navodit zašlou slávu středověku. Ať už se soustředíme na padlé krále, stříkající krev a černorudé zasychající skvrny na bílém křižáckém hábitu nebo horizonty, za nimiž lze vidět nekonečné dálky a trmácení se za nejasným, leč touženým cílem. A celý razantně vyprávěný příběh graduje stále prostornějším zvukem, až na konci Horizontu postrockový atmosférický háv spadne a teprve pak začne ostrá kadence připomínat post-hardcore. Dostáváme se z míst neznámých a neprobádaných tam, kde to kapela velmi dobře zná.
Funkčním přechodem mezi těmito dvěma odlišnými pojetími je skladba Smrtitanec. Ta končí dlouhou táhnoucí se vazbou, která symbolicky ukončuje život předchozí křižácké výpravy. Potom už nastupuje bordel a špína v ryzí zvukové podobě. Přichází chvíle pro příznivce ostrých kytar, těžkého zvuku padajícího ze závratných výšek a jemných hlukových her.
Íkaros se odráží od neúprosného rytmu a stoupá sebevědomě vzhůru, ale atmosféra postavená na drtivých kytarách evokuje jeho strastiplný, bolestivý zápas s gravitací. Až zamrazí, jak živě si lze pád představit. Jako scéna z apokalyptického hollywoodského blockbusteru. Následující Věže zpočátku zní jako pokračování Íkara a pokud nesledujete playlist, skladby stěží rozlišíte. Věže po chvíli zešpinaví a rytmus se poddá punkovému diktátu, jednoznačně největší nářez alba. Jen se smiřte s tím, že bez lyricsheetu už si tu neškrtnete. Můžete tušit, ale bez porozumění se jen obtížně budete dobírat pravého smyslu. Ostatně skladba nabitá takovou mírou „hejtu“ může mít dneska kořeny prakticky kdekoli. A závěrečná Paris tomu nasazuje korunu. Vrací se zpátky k postrockové, melancholické notě, tvořené osamělými, tesknými akordy kytary s velejemným noiseovým pozadím. Atmosféra se vrací zpátky k dalekým výpravám, na začátek alba. Jsme mnohem blíž, v Paříži, leč zahalené šedavou mlhou temného středověku s útrobami mírně prohnilými.
Album je epicky vyskládané, a ač se zdá, že tvoří dvě oddělené části, motá se v kruhu. A třebaže čekat zásadní hudební průlom by bylo naivní, s dostatečně flexibilním volume se z jeho poslechu stává záležitost, která svojí hlučností a vřavou vykáže z hlavy vše přebytečné a nakonec navodí zrnité ticho a spokojený stav sladkého myšlenkového bezvětří.
Tosiro – Černorudá (DIY, 2012)
www.tosiro.bandcamp.com
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.