David Vo Tien | Články / Recenze | 24.09.2014
S touhle deskou nabývá pojem hardcore/metal opět na relevanci. Cítím z toho pot, chuť železa v ústech. Vždycky jsem přemýšlel nad tím, jak se anglicky mluví o „včelínech“ – swarming-insect guitars. To se mi líbí. Zní to, jako by někomu z rozevřené dlaně vyletěl roj much do davu. Vzpomínám na černé kostičky polygonů, co se v Quakovi vznášely nad padlými nepřáteli. Představuji si koncert Gust, někde v podzemních garážích, v malém klubu na koberci, na Sedmičce, kde by loupali strop kytarami. Stage není bariéra, pódium patří všem. Jeden roj. Neurotický kytarista hraje v záchvatu, potomek berserků, občas dá někomu tělem nebo hlavou kytary, jak je ztracený v šíleném tanci. Jako pažbou, na! Basák naběhne zády do lidí, ti ho vynesou nad hlavy a on pořád zběsile drhne struny.
Pit je zběsilý. Žádné naučené pózičky z youtube, každý utržený ze řetězu, jak jen umí. Na takovém koncertě si i stání opodál musíš zasloužit. I to tě stojí námahu, občas teče z nosu omáčka s chutí železa. „To se stává,“ usmála se. Neurvalá, zkrácená verze heavymetalových sólíček. Ani ten největší blbec nejde do kotle se sklem. Místnost plná střepů v očích. Tohle si na skejta pustí jen ty největší imbecilové, co jim na cestách nevadí zatoulaný kamínky, které se železnou pravidelností vymrští držkou napřed i ty největší borce. Kkrrrch. Už zase železo v hubě.
Zpomalení do volnějších temp s sebou přináší disonantní vyhrávky, stonerové riffy. Zpěvákovi vychází z úst hrdelní pře, ze které pak bolí žaludek, jako když dostaneš pěstí. Žádné vymazlené střídání growlu, vřískotu, tu a tam proložené guturálem. Hovno. Řev. Upřímný. Nasraný křik. Dynamit. Těžké, hřebíky zatloukající kytary střídá harmonický výjezd. Okamžik tak krátký, že mužský orgasmus se v porovnání s ním zdá jako nekonečná chvíle. Na pitevním se tentokrát potkal někdo jiný, šicí stroj a deštník jsou jen rekvizity. „Jsi zvrhlý a zvrácený.“
Na chvíli je třeba zvolnit. Vyflusnout chuť železa. Nadechnout se. Akustická kytara, pasáž připomínající Shining, náladou i způsobem hraní. Akordy po jednotlivých strunách, zastřený hlas a gradace s harmonickým duelem obou kytar. Typicky švédský moment? „Umím být i něžný.“ To naživo hrát určitě nebudou. Málo krve, bez železa. Z potu zbyl jen studený pocit na kůži. Falešná gradace, co vyústila v ticho. Ticho, ze kterého se mi chce zvracet. A je konec. Klid.
Gust – s/t (Southern Lord, 2014)
www.southernlord.com/bands/view/gust
Kristina Kratochvilová 24.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).