Jakub Koumar | Články / Recenze | 08.04.2015
Inheritance jsou seskupením se vztahem k dálce. Zatím se ještě nikde nechlubí, jak přesně jejich spolupráce funguje, zdá se ale, že právě pozůstalost je název obsahující vše podstatné. Pozůstalost jako něco hmotného a trvalého, jako dědictví abstraktního soužití jinak vzdálených vztahů. Dědictví, které vyvolává živoucí pocit náklonnosti k něčemu odloučenému.
I přebal alba Frames ořezává tváře aktérů tak, že se zdají být nepřítomní, a přitom na dosah ruky. A taková je i jejich hudba, plná postrockové nekonečnosti, i velice konkrétní matematiky. Ale nebylo tomu tak vždy, ještě loni se totiž rozehrávali na debutovém EP Distances, jehož donebevolající repetitivnost a zvuková uzoufanost byla jen raným stádiem. Za devět měsíců se mnohé změnilo.
Ne že by Inheritance prošli velkou proměnou, ale Frames má v sobě daleko více životní energie. Zejména klavír se pořádně a zhluboka nadechl, je mnohem větší zábava ho poslouchat, umí budovat napětí i prozářit den. Ať hraje cokoli - příjemnou melodii, minimalistický motiv, rozdmýchanou harmonii - vždy je obsypán nepočitatelným množstvím úderů paliček a metliček, jako žárovka hmyzem. A úplně stejně do něj narážejí, obletují ho a vrhají stíny všude okolo. Při opakovaném poslechu je zřejmé, že v mihotavém pohybu není jen řád, je v tom něco víc. Matematická přesnost. Fraktálový jazz.
Do divočejších experimentů se ovšem nepouštějí. I když klavír místy otočí pár stránek najednou, kytara uběhnuvší text srozumitelně vysvětlí, společně na sebe až obsedantně navazují. Zatímco Sousedi na Purpura Echo udělali rozvířené kytaře protiklad v podobě violoncella, Inheritance jí zapletli do klavíru, že ji sotva kdo vymotá. Přitom si oba projekty nejsou hudebně tak vzdálené.
Inheritance zvládli za pár měsíců vyzrát tak, jak se jiným kapelám nepodaří za několik let, i když je zavádějící mluvit o plnohodnotné desce, když je jen o deset minut delší než čtvrthodinové EP. Směs klavíru, kytary a bicích je plná propracovaných melodií i pocitových návalů, jakkoliv budete občas marně sahat po pevné struktuře uprostřed zdánlivě chaotické vyšší matematiky. Nikdy ji ale nepřestanete tušit. Nepřestanete věřit, že rozumíte jinak naprosto vzdálenému systému.
Inheritance - Frames (diy, 2014)
www.inheritance.bandcamp.com/album/frames
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.