Tomáš Kouřil | Články / Recenze | 04.09.2017
Lana Del Rey obohatila naše hudební knihovny o desítky posmutnělých, ale zároveň vzletných písní. Oblíbili jsme si její uhrančivě velkolepé songy, zakoukali se do jejích nepřítomných očí a nechávali se unášet. Talentem, s nímž do současné populární hudby vnesla nostalgický patos a možná trochu nečekaně si získala zástupy posluchačů.
Ani jedna ze skladeb na jejím pátém albu není vyloženě hitová a více než hodinová stopáž nepřipraveného posluchače snadno ukolébá. Navíc nám připomene, že Lana Del Rey dovede skládat i kusy, které nejsou velikášsko-truchlivými hymnami, ale spíše propracovanými, klidnými baladami. A přesně z takových písní je složená nová deska.
Lust for Life nefunguje na první dobrou, zpočátku se dokonce dostavují rozpaky, ovšem po několika posleších album roste. A jinak než dříve – poprvé se výrazněji objevuje elektronika a rap, a zpěvačka, které bývají vytýkány rozpačité koncerty, tu přes prvotní nenápadnost ukazuje, jak dovede pracovat s hlasem. Už ji neposloucháme jen pro jeho barvu, ale proto, že i ve své stále smutně zabarvené osudovosti dovede zachytit pestrost, kterou život nese. Je tklivá jako vždy, poprvé nám ale ukazuje, že nic není černobílé. Vokálem, s nímž dovede zakouzlit, hudbou, kterou umí přirozeně obohatit, i texty, v nichž bezprostředně promlouvá k současné generaci: „Co vy, děti, se svou vintage hudbou, kterou posloucháte přes satelity – jste součástí minulosti, ale teď jste i budoucnost.“
Lana Del Rey - Lust for Life (Interscope, 2017)
www.lanadelrey.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.
