Články / Recenze

Čtrnáct těžkých kamenů ze dna (Jany Vébrové)

Čtrnáct těžkých kamenů ze dna (Jany Vébrové)

Magdalena Fendrychová | Články / Recenze | 10.08.2023

Když hrála Jana Vébrová na Ženfestu – festivalu, na kterém jeho pořadatelka Martina Trchová představuje české hudebnice –, bylo jasné, že má svůj vlastní, naprosto jedinečný hudební svět. Na stagi její vystupování působilo jako jakýsi kultický obřad. Hrála na harmoniku a zpívala a publikum na ni jen nevěřícně zíralo. Na podzim o ní na jiné kulturní akci básnil Jakub Čermák alias Cermaque, opěvoval její podmanivý zjev. O chvíli později, v prosinci 2022, vydala singl Padá listí a letos v únoru druhý, Námořník. Teď Jana Vébrová vypouští do světa druhé album Kameny ze dna.

O písničkářce se v hudebních kruzích mluví jako o nástupkyni Radůzy a takové přízvisko nutně přináší velká očekávání. Desku navíc vydávají Indies Scope, ti by žádnou mainstreamovou zpěvačku pod křídla nevzali, a produkoval ji Ondřej Ježek, což je taky záruka kvality.

V první písni Bože můj si autorka vypůjčila lidový text, vyzpívá ho silným, precizně intonujícím hlasem a doprovodí se harmonikou. V následných Břízách naopak zavládne pohádková atmosféra, a ačkoliv jsou písně úplnými opaky, obě mají co říct. Jedna je emoční výpovědí a druhá vyprávěním. Ovšem Písečný vír drží pohromadě jen díky patternu v harmonice. Bicí tady neurčují rytmus, ale už tak dost rozháraný track spíš rozbíjejí a slova přestávají být srozumitelná.

Na konci první poloviny alba na posluchače vyletí Holoubek, který narozdíl od biblické holubice nepřináší olivovou větev, ale zprávu o egyptských ranách. Texty i hudební svět Jany Vébrové jsou totiž docela ponuré a tento rys se značně prohlubuje ve ztvárnění jedné z pověstí z Erbenovy Kytice. Nejenže se v příběhu objevují výhradně témata hřbitova a smrti, ale depresivní ztvárnění autoři podbarvují melafonem a houslemi v tísnivé vysoké poloze. Skoro to vyvolává pocit, že jediným účelem tvůrců je posluchače vyčerpat. A troufnout si na Jaromíra Erbena vyžaduje jistou odvahu. Chtělo by to v každém verši neporušovat přízvuky, tedy důrazy na první slabiku ve slovech, což se děje jak na tomto místě, tak i ve druhé vypůjčené pověsti Štědrý den. Textu pak není rozumět a tahá za uši.

Záleží na nátuře toho, kdo si album zrovna pustí. Jestli se nenechá skolit truchlivými písněmi, přispěchají mu na pomoc Kaštanoví koně a Zhublá láska, skladby s autorskými texty. Objevuje se v nich i trocha světla, úroda spasená sarančaty vyrůstá z nové půdy. Samoúčelná snaha o originalitu tady ustupuje potřebě vyjádřit emoci. Bůh seslal na Egypťany deset ran, na novém albu Jany Vébrové jich ale rozhodně deset není. Zároveň by tam nemusela být žádná, kdyby se při výběru písní vyškrtaly ty, ve kterých pochmurná atmosféra přehluší melodii a neuměle zpracovaný text zastíní význam vět.

Ve videu na YouTube Jana Vébrová říká, že člověk v životě nemusí vždycky dělat činnosti, které mají praktický, všeobecně přijímaný smysl. Těmito slovy svou chystanou jarní ratolest představuje. Nabízí se ale otázka, jestli autorku ke spojení čtrnácti skladeb dohnala potřeba psát, nebo touha po osobitosti za každou cenu. Výsledkem je, že se na streamovacích platformách objeví čtrnáct těžkých kamenů ze dna.

Info

Jana Vébrová – Kameny ze dna (Indies Scope, 2023)
web

živě:
11. 8. plovárna, Manětín
12. 8. Kabinet múz, Brno
16.-19. 8. Banát
1. 9. pakr Václava Havla, Litoměřice
2. 9. Kaštan, Praha
8. 9. vedlejší Kolej, Nový Bor
9. 9. Valdštejnská lodžie

foto © se svolením Jany Vébrové

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace