redakce | Články / Sloupky/Blogy | 07.01.2019
V uplynulých dnech jsme vám představili čtveřici zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. Dnes žebříček završíme místem nejvyšším a ještě navíc předáváme kompletní pořadí. Virbl?
Domácí
1. Povodí Ohře – S/T (Stoned to Death) 63 bodů
Bylo to jako ohraná mantra: Esgmeq. To slovo se vracelo v různých podobách a různých vzpomínkách jako dozajisté zprávy, zažité a zažrané vzpomínky, zkazky, legendy i pivní bláboly… Byli tací, kteří přišli na chuť Skupině Štěstí, byli i takovíi, kteří se zamilovali do Sisiho šansonů pod hlavičkou Esoasisi. Ale když přišly zaručené informace o tom, že se zvětralý srdcerváč obklopil členy kapel Climatizado a Esazlesa, aby dal průchod svému říčnějšímu já, pohnul se nejeden poklopec. Mlhavé představy se během měsíců poslechů a navštívených koncertů probarvily a nakonec je z toho deska roku. A troufáme si říct, že ne pouze pro Full Moon. Škvára zadřená v srdcích a dlaních? Staří mládnou, mladí stárnou.
„Je až neuvěřitelné, že se strhující atmosféra koncertů Povodí Ohře povedla v neostrouhané podobě přenést na desku. I když kapela vychází z domácího prostředí DIY punku, vědomě staví na tvrdém rocku a s pliváním kolem sebe a kovbojskými košilemi si neodpustí některá jeho klišé – v zásadní věci se ale od konzervativních rockerů liší. Tradiční rock je jenom silácká macho póza, často nic dalšího už neříká a klouže po povrchu, hudba Povodí Ohře je víc o sundávání masek a introspektivních ponorech. Sehraná sestava dělá sebevědomou hudbu, ale vede ji melancholický frontman, který v sobě nese jistou maniakální křehkost a úzkost. Česká deska roku? Povodí Ohře je horký kandidát – a vlastně už teď kultovka, jako Esgmeq, pivo nebo startky.“ (Miloš Hroch, Radio Wave)
2. Tomáš Palucha - Čaro (Day After) 54 bodů, 3. Manon meurt - MMXVIII (Minority) 51 bodů, 4. Houpací koně - Desolation Peak (Yannick South) 41 bodů, 5. Please the Trees - Infinite Dance (Starcastic) 29 bodů, 6. Floex and Tom Hodge – A Portrait of John Doe (Minority) 26 bodů, 7. Rutka Laskier – Protiklady (Happy Mutant) 25 bodů, 8. – 9. Čáry života – Stínítko (Bumbum Satori) a WWW – Neutopíš se dvakrát v téže řece (Bigg Boss) 24 bodů, 10. Pris – Naše večery (Full Moon Forum) 19 bodů, 11. Zagami Jericho – [yours] (vl. náklad) 17 bodů, 12. – 14. James Cole – Stanley Kuffenheim (Kuffenheim Sound), Zabelov Group – Eg (Minority) 16 bodů, 15. – 18. Ghost of You – Black Yoga (Indies Scope), Orient – V (vl. náklad) a Už jsme doma – Kry (Indies MG) 14 bodů, 19. – 20. Katarzia – Antigona (Slnko) a Rány těla – Maybe It'’s Fantasy (Drug Me) 12 bodů
38 hlasujících vybíralo z 81 alb
Zahraniční
1. Daughters – You Won't Get What You Want (Ipecac) 40 bodů
„Kdybych po našem koncertě přišel domů, můj oblek byl stále čistý a nezmačkaný a moje vlasy vypadaly hezky, tak bych si připadal, že jsem nenaplnil očekávání lidí, co se na nás přišli podívat. Když jdeš na koncert, tak si ho chceš užít. Když si chceš pustit desku, tak si sedneš doma a uděláš to. Chci, aby lidé viděli něco, co je poznamená. Ano, někdy zacházím příliš daleko a ublížím si, ale ničeho nelituji.“ Lex Marshall z Daughters se v rozhovoru pro The Quietus rozpovídal o všem možném, ale v tomhle případě se plete. You Won't Get What You Want se jednoduše nedá poslouchat doma vsedě, je vlezlá, nepříjemná a neodolatelná. Poznamená vás. Zasáhne. Hluboko a navždy.
„Přístupnost Daughters je přímo úměrná jejich nekompromisnímu autorskému přístupu – hypnotická disonance, pochodové bicí zesílené do nepříjemné hlasitosti, vykřikované vokální repetice, a to všechno je prohnané neuvěřitelně sytou produkcí. Tohle není hudba, která by chtěla, abyste si ji zamilovali na víc poslechů, místo toho vás hned sežere a ovládne.“ (Ian Cohen, Pitchfork)
2. Kamasi Washington - Heaven and Earth (Yung Turks) 21 bodů, 3.-4. Marianne Faithfull - Negative Capability (BMG) a The Voidz - Virtue (RCA) 19 bodů, 5. Low - Double Negative (Subpop) 19 bodů, 6. – 8. Blood Orange – Negro Swan (Domino), Nine Inch Nails – Bad Witch (The Null Corporation/ Capitol) a Pusha T – Daytona (GOOD Music/ Def Jam) 15 bodů, 9. Beak> – >>> (Invada) 14 bodů, 10. – 12. Parquet Courts – Wide Awake! (Rough Trade), Rival Consoles – Persona (Erased Tapes) a Shame – Songs of Praise (Dead Oceans) 13 bodů, 13. Mudhoney – Digital Garbage (Sub Pop) 12 bodů, 14. Tropical Fuck Storm – A Laughing Death at Meatspace (Mistletone/ TFS) 11 bodů, 15. – 18. A Perfect Circle – Eat the Elephant (BMG), KEN mode – Loved (Season of Mist), Scars on Broadway – Dictator (Scarred for Life) a Sophie – Oil of Every Pearl's Un-Insides (MSMSMSM/ Future Classic/ Transgressive), 19. – 20. Amnesia Scanner – Another Life (PAN) a Aurora – Infections of a Different Kind, Step 1 (Glassnote) 9 bodů
45 hlasujících vybíralo ze 177 alb
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.