Dinosaur Jr. a chocomelové nebe

Dinosauři by se dali snadno zařadit do zaprášené éry devadesátých let, na kterou se, jelikož od ní uplynulo už dvacet let, vzpomíná jako na „dávnou historii“. Šedesátky, sedmdesátky, osmdesátky, devadesátky – všechno se to zdá tak dávno a tehdejší kapely jsou tak „staré“, že k nim hudební historikové přistupují se stejnou vážností. Vždycky jsem přemýšlel, proč mám Dinosaur Jr. tak rád a proč mě nikdy nenudí. Kromě toho, že má Mascis dokonalý cit pro to, jak napsat parádní písničku (což většině kapel v této době vůbec nedochází), kloubí tohle seskupení všechny moje nejoblíbenější hudební období a jejich nejlepší styly. Sedmdesátá léta reprezentují zvukem kytar, rozparáděným stylem a nekonečnými sóly, které už z moderního rocku pomalu, ale jistě mizí. Devadesátky pak rytmickou sekcí, songwritingem a tím, kam patří. V osmdesátých letech totiž celou další dekádu vymysleli, dávno před Nirvanou, Pearl Jam nebo Soundgarden. Písnička stále zůstává hlavním prodejním artiklem – něčím, čeho se nezávislá rocková scéna dávno vzdala. Všichni se snaží být divní, šokující, originální, ale jako by zapomněli, jak se vůbec taková „písnička“ píše. Díky bohu, že ještě pořád vycházejí desky jako I Bet on Sky.

Nové album mě na první poslech zaskočilo. Nekompromisní stěny zvuku, za kterými se na předchozích nahrávkách ukrývaly melodie a popěvky, jsou pryč. Jako by se po těch letech Mascis rozhodl, že vás nechá nakouknout do kuchyně, studia Bisquiteen, které si před lety postavil v podkroví svého domu, abyste konečně zjistili, jak tam vaří. Chvíli trvalo, než jsem si na méně kytar zvykl, ale po několikátém poslechu jsem objevil krásu desky – Mascis a jeho parta mi znovu dokázali, že i pod nánosem všeho hluku, krabiček a efektů se opravdu ukrývá něco, co má větší hodnotu a – sílu přežít další generace.

Desku otevírá opatrná a rozvláčná Don’t Pretend You Didn’t Know. Neobvykle, s pianem v pozadí a kytarou, která zní jako varhany v kostele. Následuje klipová Watch the Corners. Představuje tvrdší a devadesátkovější zvuk kapely, i když klip samotný, režírovaný partou lidí okolo portálu Funny or Die, mě zanechal v rozpacích... Moc teenagerovské na chlapíky, kterým táhne na pátý křížek. Že by snaha apelovat na nové, mladší publikum? Tlak managementu? Dalším snadno zapamatovatelným bodem je Barlowova punková Rude – jdou z ní cítit Ramones a garáž New York City. Pro kapelu jde o zvláštní, neobvyklou polohu, ve které Mascis opráší pár rifů à la Wipers, své oblíbené kapely.

Pierce the Morning Rain, jenž dal svým refrénem jméno celému albu, je našlapaný power-trio song, jako vystřihnutý ze sedmdesátek, nejkratší a nejúdernější věc na desce. Zajímavé – Lou Barlow dostane prostor vždycky pouze ve dvou skladbách. A tou druhou na I Bet on Sky je Recognition. Temná, propletená španělkou a trhajícími sóly, vedle jeho skladeb Back to Your Heart z alba Beyond a Immagination Blind z Farm další parádní věc. Play It on Your Side, otvírák většiny koncertů na americkém turné, album uzavírá: pomalá, plouživá balada, při které je vám smutno a zároveň vás rozervou fuzzovaná dlouhá sóla. Schizofrenie? Kdepak. Jen snaha nedělat věci nudně.

I Bet on Sky slaví zasloužený úspěch, ale další velkou událostí, která se odehrála v kempu Dinosaur Jr. jen pár měsíců nazpět, je 25. výročí od jejich legendární desky You’re Living All Over Me. A právě k jeho připomenutí vydal label Merge Records živák z holandského Nijmegenu v roce 1987. Jmenuje Chocomel Daze, vtipně podle tradičního kakaového mléka, které v Holandsku koupíte na každé benzínce. Kapela tehdy jela první evropské turné a byla tak překvapená pohostinností země, že pili Chocomel po hektolitrech. Dodnes nechybí na rideru, kdykoliv hrají v zemi kol a sýrů. Chocomel Daze nabídne všechny důležité skladby z prvních dvou alb: In a Jar, Tarpit, Repulsion, Gargoyle nebo SludgeFeast, obal nakreslil brilantní Mark Spusta (také album Farm) a jako předlohu použil originální artwork Maury Jasper právě z You’re Living All Over Me. Neřekl bych, že tuhle desku musíte nutně mít, ale do sbírky zapadá hezky.

Zdá se, že J Mascis zraje jako víno. Dinosaur Jr. jako jedna z mála kapel dokázala, že reunion nemusí být marná věc, ani na vydělávání peněz. Všechny tři desky ve znovuzrozené původní sestavě trojice J, Lou a Murph to dokazují – a nad kalkulem stále jasně převažuje muzika. Nová doba? Dinosauři se usazují na trůnu nezávislého rocku a nedívají se na vás s nosem nahoru!