Dnes neumírej (Iggy Kostěj ve sportovní hale)

Na jaře letošního roku vydali legendární Stooges v sestavě s démonickým kytaristou Jamesem Williamsonem „comebackou“ desku Ready to Die, která s úctou navázala na nepřekonatelnou klasiku Raw Power. Nebyli by to však Stooges, jedna z nejlepších koncertních skupin v historii, aby zároveň nevyrazili na cestu a neukázali, že jsou slovy Iggyho Popa „stále kurevsky skvělá kapela“. Jedna ze zastávek turné překvapivě zamířila také na vysloužilý hokejový stadion v provinčním Frýdku-Místku a i přes horší dopravní dostupnost se po letech pragocentrismu jednalo o příjemné zpestření.

Dalším překvapivým tahem bylo angažování Tata Bojs jako předkapely, které na míle zavánělo kamarádskou protislužbou, jako by už sami kluci zapomněli na Pěšáky: „Nikdy nebudeme patřit do stejné ligy, jakou léta hraje Jimmy aka Iggy.“ Rolí předkapely by totiž nemělo být jenom rozehřát publikum, ale taky představit dosud neznámé jméno a nakopnout tak začínající kariéru. Nic z toho se v případě předskakování Tata Bojs nepovedlo, přitom na české scéně existují nadějné garážové partičky Wild Tides a Maggie’s Marshmallows, které by se téhle úlohy bez problémů zhostily.

Během přestavby pódia se prostor na stání slušně zaplnil, o to smutnější byl pohled na prázdná sedadla po obvodu haly. Stooges jednoduše nejsou a nikdy nebudou přestárlá fosilie typu Nazareth či Smokie, která rýžuje na mizerném maloměstském vkusu a vyprodává místní kulturáky. Náhle zhasla světla, ze zákulisí se vyřítil rovnou do půl těla svlečený Iggy Pop a za zvuků Raw Power odpálil důvěrně známé běsnění. Kmotr punku bez ohledu na svůj věk a prožité drogové excesy předváděl pověstné tanečky, válel se po zemi, chladil tělo hektolitry vody, zahazoval mikrofon a zkušeně burcoval fanoušky – lepšího frontmana těžko pohledat. Ani ostatní členové skupiny se nechali zahanbit – jindy zdrženlivý baskytarista Mike Watt vášnivě souložil s aparaturou a James Williamson výbušnými kytarovými sóly atakoval uši fanoušků. Drobné technické chyby okamžitě převálcovalo nesmírné nasazení celé kapely.

Jádro setu tvořila dle očekávání deska Raw Power následovaná novinkou Ready to Die, jejíž skladby rozhodně nebyly pouze do počtu, ale tvořily rovnocenné partnery léty prověřeného materiálu. Nechybělo ani několik „hitovek“ z eponymního debutu, dvojky Fun House a alba Kill City nahraného s Williamsonem po rozpadu Stooges. Publiku se nedostalo jediného okamžiku, kdy by se mohlo nadechnout a odpočinout si od zběsilé jízdy, předposlední deska The Weirdness zůstala díky svým „kvalitám“ logicky opomenuta.

Show pokračovala nezbytnou pozvánkou fanoušků na pódium při freejazzové Fun House, místní ochranka však něco takového ani zdaleka neočekávala a začala surově srážet fanoušky zpět na hrazení, až musel situaci uklidňovat samotný Iggy Pop a bedňáci. Když už byli fanoušci nahoře a skladba se konečně rozjela, jeden z nich zkolaboval – Iggy okamžitě odhodil masku divokého zvířete a změnil se ve starostlivého strýčka od vedle.

Poprvé se Stooges rozloučili skladbou Your Pretty Face Is Going to Hell věnované jedné z fanynek. Netrvalo ale dlouho a za vydatného potlesku byli zpátky tam, kde jim to sluší nejvíc, byť přídavek již postrádal intenzitu předchozího setu, ostatně i Stooges si musí orazit. Poněkud protichůdně vyzněla volba poslední skladby – zklidnění s baladou The Departed se nedostavilo a Stooges namísto ní spustili údernou Burn. Poté už následoval jen výlet do první řady, kde Iggy Pop roztál při pohledu na malou sedmiletou fanynku, a několik demonstrativních tanečků v okamžiku, kdy už všichni spoluhráči vyklidili plac.

Nesmrtelný Iggy Pop a Stooges srovnali Frýdek-Místek se zemí… Vtip? Holá realita. Znáte snad jinou kapelu, která i v důchodovém věku dokáže na pódiu rozpoutat atomovou válku?