Richard Kutěj | Články / Recenze | 08.09.2017
Opuštěná továrna za městem, kam se místní bojí chodit. Vítr tam přes vybité okenní tabulky uvedl opět do pohybu ocelová kola strojů. Jejich industriální symfonie doplňuje temný orchestr tajných, kteří nemluví, jen táhle produkují tóny na své nástroje. A když se otočí vítr na město, aby tam zanesl úryvky zvláštních melodií a zvuků, nikdo raději nevychází.
Po atakovitém Anacreontics, které Vladimír Hirsch vydal pod hlavičkou svého projektu Subpop Squeeze, je zde další letošní album. Scripta Soli. Obě tyto díla vycházejí letos, ale tvůrce na obou, spolu s osvědčeným druhem Tomem Saivonem v roli producenta, pracoval dostatečně dlouho, aby se i toto sólově vydané album pyšnilo absolutní propracovaností.
Scripta Soli je ale přeci jen jemnější a detailnější prací. Vladimír Hirsch tady rozehrál další barevný příběh na téma jeho vlastního skladatelského pojetí, nazvaného integrovaná hudba. Mix temného industrialu a soudobé klasické hudby v elektronickém podání, doplněném zvuky piana, vokálů, hlasů a dalších vjemů ze zvukových experimentů. Ty zde pocházejí také z terénních nahrávek. Je to silné a temné album. Co ale rozhodně nechybí, je všudypřítomná Hirschova intenzivní energie. Jeho trade mark. Ten tlak a síla, vše prokomponované do posledního přísného detailu.
Scripta Soli je postavená na minimalisticky dokonalé práci. S každým zvukem, úderem, hlučnou vlnou, táhlou stěnou i bizarně nervními jemnými okamžiky, s tím vším je nakládáno opatrně a vyváženě, jemně a zároveň přesně cíleně. Hudba na Scripta Soli nespěchá. Myslím, že to kdysi řekl Adam Nenadál. Ta místa, kde kapela jako by pustí nástroje, a nechá vše jen znít. Taková místa dokáže ve svých zvukových kolážích i Vladimír Hirsch. A jak je u něho rovněž zvykem, i finální mix je dotažen k akustické dokonalosti.
Také dnešní tesaři používají ke své práci současné stroje a technologie. Ti nejlepší se ale poznají až pak, podle detailů nejjemnější staré poctivé práce s malými dláty. To v přeneseném významu platí i pro současné ceněné skladatele experimentální elektronické hudby. Vladimír Hirsch je na její mezinárodní scéně znám a ceněn už několik desítek let. A Scripta Soli – vydané u ukrajinského labelu s příznačným názvem Old Captain - je další jasnou odpovědí, proč má tato scéna i patřičný respekt ku slovu Czechia.
Vladimír Hirsch - Scripta Soli (Old Captain, 2017)
www.oldcaptain.bandcamp.com/album/vladim-r-hirsch-scripta-soli
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.