Vojta Chmelík | Články / Recenze | 20.04.2017
Už jste někdy slyšeli o Dot Hacker? O kapele, kterou tvoří hudebníci známí spoluprací s PJ Harvey či Gnarls Barkley a jejíž frontman je dokonce stálým členem Red Hot Chili Peppers? S vědomím kvality jejich tvorby a stylu, kterým se musí zákonitě trefovat do vkusu hipsterských vyznavačů alternativního a experimentálního rocku, bych čekal větší slávu. Za jejich relativní neznámost může snad rezignace na vlastní propagaci, vydávání alb u malého nezávislého labelu ORG Music a tím pádem celkové zdání, že se jedná jen o hobby a volnočasovou aktivitu profesionálních studiových a koncertních hudebníků.
Dot Hacker si už na předchozích albech vybudovali svůj zvuk i oblíbené hudební postupy, dle kterých jsou zaručeně k poznání. V základu najdeme kontrast ambientní kytary Clinta Walshe proti funkově zvonivé hře Joshe Klinghoffera, pod kterými bublá zefektovaná baskytara progrockera Jonathana Hischkeho. Ignorování repetic a důraz na delší akordický vývoj s nepravidelným opakováním vyzkoušený na minulé desce v písni Somersault se kapele zalíbily a na novém albu jich zdatně využívají. Klasické schéma sloka – refrén je přepracováno tak, že se člověk nestačí divit, jak to funguje dohromady.
Už od debutového LP Inhibition si Dot Hacker zvykli na desku zařazovat alespoň jednu vyloženě líbivou píseň, chytlavou, pomalou věc, která nahání husí kůži a útočí na emoce, i když nejde o prvoplánový „slaďáček“. Na N°3 je to klavírní Cassandra a Found Lost se smyčcovými aranžemi, jímavé skladby, ve kterých je emocionální vokál Joshe Klinghoffera hojně využívající falzet obzvlášť působivý. Klinghofferův hlas s širokou škálou výraziva a typickou tvorbou melodických linek je vůbec jedním z nejvýraznějších prvků hudby Dot Hacker.
Celá nahrávka má díky zmíněné kombinaci instrumentace a vokálu neuvěřitelnou atmosféru, stavba melodií a gradací albu dodává na síle. To dokazují zejména finální Beseech a Minds Dying, jejíž vyvrcholení je snad vůbec nejsilnějším momentem a zároveň ideálním závěrem.
Dot Hacker - N°3 (ORG Music, 2017)
www.orgmusiclabel.bandcamp.com/album/n-3
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.