Reinkarnace Red Hot Chili Peppers

Red Hot Chili Peppers vždycky uměli svého posluchače téměř okamžitě zaháčkovat. Chytnout na vlnu specifického funk-rap-rocku a přinutit ho, aby si záhy po skončení desky broukal jednu či více melodií. Ne tak na The Getaway. Ta si posluchače podmaňuje pomalu a nic mu neulehčuje.

Redhoti vyměnili producenta – slovutný Rick Rubin byl nahrazen Danger Mousem, jménem o něco méně zvučnějším, byť o nic méně významným – a na desce je to znát. RHCP potemněli, zpomalili (vyloženého nářezu se dočkáme snad jen ve skladbě This Ticonderoga), přesto zůstali sami sebou. Skoro nováček Josh Klinghoffer, který na předchozí řadovce I’m With You spíše snaživě kopíroval svého předchůdce, úspěšně překročil Fruscianteho stín a vydal se vlastní cestou. Jeho do vysokých tónin postavená vybrnkávaná sóla i funkový feeling jsou ozdobou desky. Kytarou se zde ale spíše šetří a i těch málo tónů – Klinghofferovi často stačí jen pár étericky zefektovaných brnknutí – je použito přesně a s jasnou intencí.

Papričky, to byl vždycky rytmický tandem Flea a Chad Smith. Trademark kapely zůstává na svém místě – bohudíky. Je to zvláštní poslech. Důvěrně známá rytmika se snoubí s novým, méně přímočarým až postmoderně eklektickým producentským přístupem, pomalejšími tempy a dokonce i výrazným, dříve téměř neslýchaným klavírem (krásná vyhrávka v Dark Necessities či příspěvek Eltona Johna v Sick Love). Zpěvák Anthony Kiedis se hlasově pohybuje přesně tam, kde má, plynule přechází z odsekávaného rapu (We Turn Red) k melodickému zpěvu (The Longest Wave). Věk je na něm ale přeci jen znát a začíná znít poněkud utahaně.

Album The Getaway je možná první vlaštovkou, která přináší další reinkarnaci Red Hot Chili Peppers. Jinou, ale přesto osobitou. Dospělou, promyšlenou, usazenou. Noví Redhoti jsou ležérní, jistí tím, co dělají, nad věcí. The Getaway je snad posluchačsky nejnáročnějším zářezem v diskografii Kaliforňanů za velmi dlouhou dobu, stále se však nelze zbavit neodbytného pocitu, že posloucháme kolekci písní zkušených muzikantů, kteří už mají své odehráno a pokračují tak trochu z povinnosti. Z toho plyne únava a nedostatek skutečně nosných, zapamatovatelných nápadů.