Veronika Jastrzembská | Články / Recenze | 18.03.2021
Drunk Tank: místnost sloužící pro vystřízlivění podnapilých nebo jinak intoxikovaných osob, ohrožujících okolí nebo sami sebe.
Pink: barva používající se převážně v 70. a 80. letech pro uklidnění osob v nápravných ústavech; celé interiéry věznic byly malovány růžovou; později se však ukázalo, že utlumující účinky má pouze prvních pár minut, poté může nastat opačný efekt.
Přestože to nebyl úmysl britské postpunkové skupiny, je pozoruhodné, jak se náladou a tématem dotkla současného problému, který se na nás valí ze všech stran. Nacházíme se v době, která nám neumožňuje život, jaký známe. A protonové album Shame nazvané Drunk Tank Pink, plné odstupu, izolace, zoufalství a každodenního stereotypu, dokonale zachycuje současné dění.
Vznik skupiny je úzce spjat s brixtonským klubem Queen’s Head, kde se pětice scházela od útlého věku. Díky známosti s majitelem hospody měli přístup k nástrojům, zkušebnímu prostoru a nevyčerpatelné hudební inspiraci koncertujících kapel. Po nekonečném turné a sérii vyčerpávajících koncertů po debutu Song of Praise, si každý člen našel svou cestu, jak se vyrovnat s návratem do normálního života. Frontman Shame Charlie Steen se zavřel před světem do svého narůžovo natřeného pokoje s názvem The Womb a prohluboval vlastní sebepoznání.
Růžová místnost ovšem londýnskou kapelu nezklidnila, právě naopak. Jsou hlasitější, ráznější a nebojí se o věcech zpívat napřímo. Celým albem Drunk Tank Pink prolínají trhavé kytary, naléhavé až zoufalé kytarové riffy a texty plné nejistoty a odloučení, texty deklamované i křičené. Zde už tak často neslyšíme táhlé melancholické riffy, jak tomu bylo dříve. Je to svižnější, rychlá deska, nástrojově variabilní, tematicky niterná. Shame se vyvíjí a zrají, používají nové prostředky, viz třeba gradující vokální napětí ve skladbě Snow DayaStation Wagon, umocněné přechodem do refrénů a připomínající žalozpěvy. V písních Alphabet, March Day, Great Dog a Harsh Degrees se skupina zase více blíží punku a postpunku s typickými důraznými bicími a výraznou baskytarou, zajímavější jsou pak momenty, kdy zklidní, zpomalí tempo a naladí se na úplně jinou vlnu, jako je tomu v Human for a Minute.
Shame zpívají o světě dospělých, kde lidé poslušně zapadají do systému a kde je každý den stereotypní nuda, bez vyhlídky konce. S Drunk Tank Pink se dozvídáme o životě, kdy hledáme sami sebe na přelomu adolescence a dospělosti. Může to být veselé období, ale taky fáze plná samoty, nepochopení a ztrát blízkých osob, vydávajících se vlastní cestou.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.