Anna Pleslová | Články / Sloupky/Blogy | 15.03.2015
Znáte ten pocit, když jste sedmnáct let frontman jedné z nejznámějších britpopových kapel, váš song hrajou dodnes v rádiích (i na Radiožurnálu!) a pak to najednou všechno skončí a vy stojíte v koupelně s ponožkama naruby a místo promotérů vám volá už jen vaše matka…
Jednou z možností je okamžitě nastartovat novou kapelu nebo sólovou dráhu. Zkusí to skoro všichni, ale málokomu se povede skládat alespoň stejně dobrou hudbu jako tenkrát. Gaz Coombes - frontman bývalých Supergrass, tohle naštěstí překonal. K bezstarostnému ostrovnímu pop-rocku má daleko, ale stejně se výsledku nedají upřít jisté kvality.
Promyšlenější alternativa míchaná s elektronikou a folkem funguje. Pro mě i dokonce lépe než přeci jen trochu povrchní a jednodušší britpop. Možná je to tím, že Supergrass nikdy neprodali tolik desek jako jejich souputníci Blur nebo Oasis. Není tu ten tlak typu: "Tak co nám předvedeš teď?" Nebo alespoň ne tak velký.
Z poslechu je cítit Amerika. Že by čtyři roky dětství strávené v San Franciscu zůstaly v podvědomí? Hutné, často hluboké tóny, trocha gospelu a patosu... Deska se táhne jako hustá smokey-barbecue omáčka. Připomíná poslední Arcade Fire a vokálně Bona Voxe nebo Thoma Yorkea. Album Matador je jako soundtrack k hollywoodskému filmu, škoda té zbytečně klasické a příliš melodické vaty.
Recenze se blýskají hvězdičkami. Guardian napsal: "Thankfully, the second solo offering from Coombes reaffirms his place as one of Britain’s greatest songwriters." Možná poněkud přehnané, každopádně zkušenosti a vyzrálost nejsou v hudebním průmyslu rozhodně na škodu.
Gaz Coombes - Matador (Hot Fruit, 2015)
www.gazcoombes.com
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.
