Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 07.04.2013
Lenka Dusilová už dávno není přidrzlá holka magor, ani nedojímá davy po boku Čechomoru. Samostatné projekty Eternal Seekers a nejnovější Baromantika stojí bezesporu za pozornost a pokud jste ještě neměli možnost seznámit se s křehkou, barokně-romantickou novinkou, nenechte si ujít koncert v pražském Lucerna Music Baru 9. dubna. Zpěvačka bude společně s Beatou Hlavenkovou, Viliamem Bérešem a Patrickem Karpentskim provázet melancholickou hudební krajinou. Rozhovor o folkových začátcích, hudebních cenách i charitativních projektech.
Začínala jsi na folku, v kapele s mámou a bratrem. Hrajete ještě někdy společně?
Já začala živě vystupovat někdy v devíti letech, když byl brácha na vojně. Zamilovala jsem se totiž ve sboru na základce do jednoho osmáka a nevěděla, jak se mu přiblížit. Tak jsem vymyslela plán, že s ním založím duo, a přihlásila nás na folkovo-trampskou soutěžní přehlídku Loketský Kotlík. Problém byl v tom, že jsem mu nikdy nedokázala říct, že spolu máme kapelu. Několikrát jsem byla u nich před domem a sbírala odvahu zazvonit a říct mu to. Mno, tak jsem nakonec na tý soutěži vystoupila s mámou. Přemluvila sem ji, ať mi jde zazpívat nějaký vokály a vyhrály jsme třetí místo. Za rok už jsme hráli v triu s bráchou. Od něj jsem okoukávala zhudebňování básní a bavil mě jeho styl hraní, kdy používal otevřené akordy s prázdnými strunami. S rodinnou kapelou jsme hráli asi do mý puberty, kdy mi už přišlo totálně nesexy hrát s mámou a bráchou v kapele. Nevím teda proč. Bylo to strašně fajn. Teď už na to není takový prostor. Ale něco s bráchou uděláme, až bude čas, věřím tomu.
V pubertě jsem donekonečna sjížděla jeho desku Symphonic Titanic. Bohužel jsem jí ztratila, ale pokud si dobře pamatuji, nacházely se na ní odkazy na Máchu a další. Ty jsi několikrát zhudebnila českou literární klasiku, Halase, Wolkera. Máš nějakého literárního oblíbence, případně objev z poslední doby?
Ha, taková intelektuální otázka na mě... Brácha mě přivedl k poezii, v dětství jsem se podle jeho vzoru pokoušela zhudebňovat básně, což byla dobrá škola, jak se učit pracovat s rytmem a zvukem češtiny. Nicméně můj bratr Marek je v tomhle oboru mnohem zdatnější. Osobně jsem tíhla spíš k temnější poezii, baladám. Co se týče četby, jediné, co jsem schopna uceleně číst, jsou právě různorodý sbírky, básně či magazíny jim věnované. Jinak jsem nekoncentrovaný wasabi čtenář, co knížky nedočítá do konce. Poslední knihy jsem nakoupila před měsícem na slovenském turné, a to současné slovenské básníky na přání Beatky Hlavenkové, která s básněmi koketuje ve své vlastní tvorbě. Já si pro sebe koupila sbírku básníků ruské moderny a Seiferta z roku 1925.
Ze školy jsi sběhla, nemáš ani „akademické hudební“ vzdělání. Litovala jsi někdy?
Zas tak moc ne. Nepotkala jsem na školách autority, které by mě nějak dokázaly přesvědčit, že získávání vzdělání není jen buzerace.
Za svou hudební kariéru jsi získala nespočet nominací a hudebních ocenění. Jaký to má pro tebe význam?
Ocenění beru jako satisfakci za energii, práci a talent všech zúčastněných. Z praktických důvodů je vítám i kvůli lepšímu muzikantskýmu curiculum vitae. Každé české pseudo-Grammy jako třebas Ceny Anděl tak trochu pomáhají k tomu, že vás v zahraničí nesmetou okamžitě ze stolu. Mno, zatím jsme se ale stejně vlastně moc daleko za hranice nedostali. To je pravda. Velkou radost z cen mám od doby, kdy jsme dostali dva Anděly za desku Mezi Světy. Tenkrát téměř dětská radost, když jsem si představila celé předešlé americké dobrodružství, kde jsme absolvovali s mým tehdejším kolegou Martinem Ledvinou hodně zajímavý momenty a výzvy. Tohle dobrodružství totiž začínalo v dost bezradném období a nakonec mi zásadně změnilo život.
Hraní pro charitativní účely ti není cizí, ať už se jedná o děti z dětských domovů nebo seniory. Co bylo nejzajímavější?
Osobně nejbližší mi je v současnosti podpora občanského sdružení Protěž, kteří pomáhají stařečkům z domova důchodců v Sámově ulici na Praze 10. Teď sbíráme „drobný“ na čtrnáctidenní letní výlet pro stařečky do Orlických hor. Čím víc prostředků se nám podaří vybrat, tím více stařečků může vyrazit. Spousta z nich se léta vůbec nikam nepodívala kvůli finančním a zdravotním omezením. Potřebujem ještě tak 10 000 korun. To není mnoho.
Vystupuješ v tanečním představení Spitfire Company nazvaném One Step Before the Fall. Jak blízko máš k tanci?
Jsem muzikant bez jakéhokoliv pohybového nadání. Raději sděluju emoce hudbou. To je mi přirozenější. Představení One Step Before the Fall se motá kolem fyzického a psychického vyčerpání a kolapsu. K jeho realizaci sloužil jako inspirace život a příběh Muhammada Aliho, největšího boxerského bojovníka všech dob, který v současnosti bojuje s Parkinsonovou nemocí. Hlavní představitelka představení, tanečnice a performerka Markéta Vacovská, se ve dvanácti kolech fyzickým tancem a pohybem dostává na pokraj svých sil. Přesto se pokaždé zvedá a jde do znovu boje. Její pohyb, tanec a boj živě dokresluju hlasovou vlnou a hudebními motivy. Jsme s Markétou velmi odkázané na vzájemné propojení.
To, že je Baromantika krásná deska, potvrzuje asi každá recenze a já se můžu leda připojit, je skvělá. Zaujala mě ale také vizuální stránka, především promo fotky, které mnohdy vypadají jako živé obrazy anglických pre-rafaelistů. Kdo vymýšlel koncept?
Ty jo, děkujeme. Věnovat se kultivovanějšímu zobrazení díla je docela důležitý a vypovídá o vkusu a světě, do kterýho si hudebník své posluchače zve. Občas se zadaří, někdy u toho vznikají slušný kolize, je-li více názorů a sveřepých osobností s odlišnou představou. To nebyl problém Baromantiky. Obal dal koncepčně dohromady výtvarník Michal Ožibko, který je jeden z velkých současných českých malířů – hyperrealistů. Velký borec. Baromantické fotky fotí fotografka Bet Orten, která se vizuálně podílela s Tomášem Zilvarem na klipu Baromantická. Bet je blízká duše, trochu indiánka, žeru ji, její cítění a vkus zapadá skvěle do melancholické baromantické atmosféry.
Jak to teda bude 9. dubna v Lucerně vypadat? Přijdou hosté, kteří na desce vystupují, třeba Justin Lavash nebo Dorota Barová?
Koncert otevřou Prague Modern Young kolem deváté. Jejich set by měl plynule přetéct do Baromantiky, která začne novými hudebními náladami, vycházejícími z lednového speciálního hudebního pásma, napsaného specielně pro 100 000 050 narozeniny umění. Z těchto nálad vznikají nové skladby, které připravujeme na nové album. Tedy uslyšíte pár nových věcí a celé album Baromantiky živě. Hostem bude opět Justin Lavash...
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…