David Čajčík | Články / Reporty | 04.07.2013
Heavy: Of unusually great force, amount, or degree. (Longman Dicitionary of Contemporary English, 1990)
Heavy: Neurosis. (Lucerna Music Bar, 2013)
Neurosis je slovo, co vydá za stovky řádek, psali pořadatelé. Měli pravdu, jen nedodali, že jsou to stovky řádek ve výkladovém slovníku. Neurosis kompletně redefinovali to, jak si představujeme těžkou hudbu. Ultimativní příliv pomalé energie bude Music Barem v pasáži Lucerna rezonovat ještě dlouho v následujících diskotékových dnech.
Předskokané Terra Tenebrosa ze Stockholmu zahalili pódium hustým kouřem a zpod clony promlouvali přes mystickou postavu kukačky – The Cuckoo. Nedalo se nevzpomenout na Portal a jejich na hlavě nasazené kukačkové hodiny. Zvláště když zvuková koule linoucí se z reproduktorů tvorbu australské „podpultovky“ nechtěně připomínala. Ambientní pasáže z The Tunnels byli upozaděny groovujícím post-metalem z novějšího The Purging. Mystická aura a hororová atmosféra vystrašily, ale stejně jak je zvykem u dobrých hororů, chcete si to pustit znovu.
Neurosis naživo pracují s napětím a vypjatou atmosférou. Žánr thriller. Jako když v temné místnosti otevřete dveře ven do slunečného odpoledne, po intrech v naprosté tmě následovaly celé písně v přímém světle, jako by nám chtěli ukázat, že se nehodlají schovávat. Ostatně mimo pěstěných vousů se dala obdivovat i kytarová akrobacie především Steva Von Tilleho. A když na začátku At the Well potichu, sám s kytarou zpíval „This is no soil to forgive, the blaze of a helios sky...“, čas se zastavil a sál zůstal viset na poslední slabice.
Nemá cenu zdůrazňovat, že kapela po tolika letech ví, co dělá, a u těžkopádných pasáží Times of Grace nezůstalo moc hlav nahoře. Nahoru, dolů. A hlavně pomalu. Nešlo se ubránit. Neurosis jsou zlá kapela. Připomínají tím Slayer a ani bubeník Jason Roeder si s Lombardem nezadá. Křišťálový zvuk dal vyniknout jeho práci i ve skladbách, v nichž se na desce spíš schová, jako je tomu u rituálního beatu Bleeding the Pigs. Skladby z novinky Honor Found in Decay si obecně vedly velmi dobře a byla jimi tvořena téměř polovina setlistu.
Většinu koncertu jsem stál přímo pod Noahem Landisem, ovládajícím klávesy a elektroniku, a nemohl jsem se ubránit pocitu, že jeho role v kapele alespoň naživo je minimálně sporná. Extaticky prožívat držení jediné klávesy by se dalo pochopit (být nahoře s Neurosis, tak bych prožíval i pouhé držení paličky), kontrolovat v polovině intra, která píseň bude následovat/už hraje, vzbuzuje otázky.
Čím delší songy, tím rychleji koncert ubíhá. Mnoho kapel nepřerušuje tok svého hudebního poselství zbytečnými řečmi mez písněmi. I u Neurosis outro střídá intro, ale nedočkáme se ani obligátního Thank you, good night. Není potřeba. Publikum ví, že Neurosis naplněný klub ocenili a statické napětí ve vzduchu taky. Bylo to heavy.
Neurosis (usa) + Terra Tenebrosa (se)
1. 7. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.