Himalayan Dalai Lama: Cesta do Groningenu (a zase zpátky)

Himalayan Dalai Lama, vítězové hudebně exportního projektu Radia Wave Czeching, dostali příležitost zahrát si na showcaseovém festivalu Eurosonic. Tak tam nejen vystoupili, ale taky něco viděli, slyšeli a poznali. První část čtěte zde, tu druhou právě tady.

pátek

Sedíme ve své kajutě v lodi kotvící v blízkosti staré industriální budovy, kde se nachází Artist Village. Oba dva máme otevřený laptopy a doděláváme poslední změny v live setu. Venku nepřetržitě prší a fouká silný vítr. V sedm večer nás vyzvedává s přátelským seznámením místní řidič a veze nás do klubu Simplon, který se nachází směrem na sever poblíž centra. Simplon je v Groningenu známým klubem, kde hrává třeba Noisia, Skrillex nebo tam bude v únoru Bonobo. Simplon má dvě patra. Dole je větší klub cca pro pětset lidí, nahoře zhruba o polovinu menší. My jsme hráli na stagi nahoře, kam nás dovedl velmi milý, lámanou angličtinou hovořící stage-manager. Backstage je ve třetím patře nad stagí, má několik místností, oddělenou kuřárnu a vlastní bar. My máme zhruba hodinu do zvukovky, tak si dáváme místní specialitu, třetinku Heinekena, a nervózně vysedáváme na pohovce. Postupně přicházejí další kapely a na nás pomalu přichází řada. Deset minut před zvukovkou nás vyzvedne stage-manager, že máme dole v technické místnosti, která byla v zadní části klubu za zvukařem, připravené floor tomy. Probíhá rychlá přestavba stage, my ladíme floor tomy, zvučíme, já si dám poslední cigaretu před koncertem, vyřešíme nastavení světel a začínáme hrát. Klub je celkem plný, z lidí je cítit, že koncertu věnují velkou pozornost, a já přemýšlím nad tím, kdo je v publiku. Třeba se na nás dívá a poslouchá pořadatel Glastonbury…

Na ten pocit nejsme úplně zvyklí. Je to podobný, jako když hrajeme živě v rádiu. Víte, že to lidí poslouchají, ale necítíte energii. Po chvíli se ale od tohohle pocitu odpoutáváme a dostáváme se do flow setu. Ke konci dáváme moc pěknou improvizaci, ze které teď tvoříme nový track. Na konci přichází potlesk a my víme, že musíme rychle balit. Za půl hodiny nás vyzvedává řidič a veze zpátky do Artist Village. Opravdu jsem překvapený profesionalitou celého týmu v klubu, osvětlovač, technici, zvukař, stage-manager a hlavní technik fungovali perfektně. Na konci nám ještě poděkovali za dobrou spolupráci. Po koncertě jsme ještě v backstagi prohodili pár slov s Andréem Fouchém, režisérem, se kterým jsme se odpoledne potkali. Já dávám kazetu stage-managerovi a barmanovi na baru, kteří se o nás moc pěkně starali a jedeme zpátky. Ráno brzo vstáváme a chystáme se strávit den v Amsterdamu.

Když přichazíme ze silného deště do lodi, zjišťujeme, že v kajutě nefunguje topení. Snažíme se komunikovat s kapitánem z druhé lodi, ale odkazuje mě na to, že naší lodi nerozumí a máme smůlu. Do rána jsme to nějak přežíváme, zas taková zima není a odjíždíme Flixbusem směr Amsterdam.

sobota a neděle

Amsterdam je nádherný město, ale Groningen se nám líbil víc. V Amsterdamu je spousta turistů, Red Light District a několik vinyl shopů. Je protkaný kanály, poletují tam racci, na kraji jednoho je dům Anny Frankové, je tam muzeum voskových figurýn, je tam China Town, obchod Dun Yong, kde mají snad všechny ingredience asijské kuchyně, jezdí tam spousta kol, často prší, svítí slunce, sněží a padají blesky, mají tam krásný hospody s velkou historií a spoustu podivných malých křivých domů.

My spíme na kraji města ve Zwanenburgu, odkud nás ráno veze hotelový transport na letiště Shiphol, a vracíme se zpátky do Prahy. Byla to pro nás velká zkušenost. Poznali jsme několik krásných lidí a naučili se něco nového. Milujeme hudbu, a tak jdeme skládat další album, dodělat singl, pracovat na videoklipu a věnovat se administrativním věcěm, který k tomu patři. Taky jsme zvědavý na feedback z Eurosonicu. Už se nám pár lidí ozvalo a máme z toho nesmírnou radost, jen zatím nemůžeme nic zveřejnit.