Jakub Brych | Články / Recenze | 16.03.2016
Michael Bay se vydal na horkou půdu adaptace incidentu v Benghází, kdy nepočetná osádka amerických špionů a vojáků musela ubránit tajnou americkou základnu před hordami libyjských ozbrojenců. Je radno od 13 hodin čekat typickou „bayovinu“?
Jak se to vezme. Bay samozřejmě i pro tenhle film vybrakoval hollywoodské sklady s výbušninami a s bičem nahnal veškeré herectvo do posilovny (John Krasinski nepřestává udivovat). I přesto ale 13 hodin působí strožeji, opravdové akce není tolik a ještě více se Bay krotí ve stylizaci, přitom fabule je živnou půdou snad všech jeho trademarků (zbraně, horko, chlapáctví, nacionalismus). Ale ne, Bay se drží zpátky a pokouší se vytvářet charaktery, situace, napětí, příběh. Je to dobře?
Paradoxně ani moc ne. Na Baye se nechodí pro autentičnost ani poselství, chodí se na absurdno a výbuchy v cool balení. Potem a krví se sice mistr vyšvihl výš, možná výš, než by sám býval čekal, jelikož zdárně vyvážil formu obsahem, ve 13 hodinách se mu to ale už nijak zvlášť nedaří. Film působí rozpolceně, jako by se rovina bombastická bila s rovinou sdělovací. Možná škodí předloha, která sice technicky skýtá mnoho prostoru pro hraní na supervojáky, je ovšem až příliš delikátní a také stále živá, pročež vyžaduje i střízlivější přístup. Důsledně se tudíž razí heslo „voják s lidskou tváří“. Ze základny se po skypeu volá a mává rodinám, řeší se promarněné šance a vlohy pro otcovství. Krasinski s Dalem se vyprofilují poměrně snadno, u zbytku má člověk problém orientovat se v plnovousech, popřípadě strništích. Zaměnitelnost postav nabourávají intimnější chvíle, u filosofujícího vousáče knižní citát, u jeho méně zarostlého kumpána frajírkovské řeči. Jakmile ale přijde na akci, jména k činům a slovům budete přiřazovat jen s obtížemi.
Ani když se z fáze „výjezd“ Bay přesune k pasáži „Helmův žleb“, nedaří se mu vybudovat přehlednou a strhující akci. Finální část filmu obsahuje až příliš mnoho monotónního střílení z vrcholků střech, které je pouze předvojem pekelné deus ex machina. Vytřít zrak se Bayovi daří, až když konečně sáhne ke starému dobrému zpomalenému záběru, předtím jen ilustruje žádanou drsnost a chlapáctví šestice vojáků.
Buduje alespoň tíseň a bezmoc, vnitřní konflikty v rámci základny, některé postavy projdou skutečným vývojem, jsou to ale paradoxně spíš ty vedlejší, které se pomalu prosazují na důležitější posty. Nevraživost vůči velícímu agentu CIA pak opět podtrhuje glorifikaci vojenských manýrů, která je ve finále posvěcena agentovým pokáním. I přesto se nakonec dostaví pocity dojetí – pramení ale především z toho, co film sděluje, než z toho, jak to sděluje.
Michael Bay adaptoval čerstvé a palčivé téma způsobem, jenž ho vyloženě neuráží, zároveň mu ale přidává pramalou hodnotu. Je obyčejnou polodokumentární rekonstrukcí, v níž se zplošťují charaktery a vše podléhá uniformitě. Z informativního a ilustrativního hlediska má smysl 13 hodin vidět, ale nadměrná očekávání, ať už náročného diváka, či Bayova fandy, jen těžko uspokojí.
13 hodin: Tajní vojáci z Benghází
režie: Michael Bay, 2016
www.thirteenhoursmovie.com
Vyšlo v magazínu Pinbacker, autor Jakub Brych.
www.pinbacker.cz/premiery/122-13-hodin-tajni-vojaci-z-benghazi
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.